banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Sokolnictví

Jestřáb lesní

Jestřáb lesní | (Accipiter gentilis)

Jestřáb sice velikostí připomíná káně, ale zcela se odlišuje letovou siluetou. Má poměrně krátká křídla a dlouhý ocas se širokými tmavými příčnými pruhy. Při pohledu zespodu působí světlejším dojmem. Sameček je asi o třetinu menší než samička. Mladý pták má tmavohnědá záda s bledším lemováním okrajů per a žlutohnědou hruď s výraznými tmavohnědými podélnými skvrnami ve tvaru kapky. Dospělý pták je zbarven do hněda až šedomodra, hřbet a křídla jsou šedohnědá, bělavé peří na hrudi je lemováno úzkými příčnými pásky ve tvaru siluety letícího ptáka. Vyznačuje se potulným způsobem života. Zimu obvykle přečkává v nížinných lesích.

Jestřáb je zvětšenou kopií krahujce, až na načervenalé zbarvení břišní strany. Výrazný pohlavní dimorfismus se projevuje markantním rozdílem ve velikosti, kdy samice je téměř o jednu třetinu větší, což se v tělesných rozměrech projevuje následně: délka těla / křídel / ocasu / zobáku je u samce 50/33/24/3 cm a u samice 60/34/27/3,5 cm, rozpětí křídel samce je 100 a samice 120 cm, hmotnost samce je 550 až 900 g a samice 750 až 1200g. Samec má o něco tmavší záda oproti samici. Rozdíl ve velikosti má za následek i jiný charakter kořisti, na kterou se partneři při lovu zaměřují. Samice loví zpravidla větší kořist než obratnější samec. Ozývají se poměrně zřídka, obvykle jen v blízkosti hnízda, jasným hlasem "gig-gig-gig" nebo podobně jako káně "hie". Tokající samec při akrobatickém letu vydává "giigigigigi" nebo "gagagagaga ". Dobře ukryté hnízdo si staví na vysokých stromech poměrně hluboko v lese u kmene v horní části koruny jehličnanů nebo ve větvích listnatých stromů. Rodičovský pár hnízdo každoročně opatruje a rozšiřuje.

Podobně jako včelojed vystýlá hnízdní důlek a okraje hnízda čerstvými zelenými větvičkami. Již na konci března, ale převážně až v dubnu samice snese 3 až 4 bílá, případně nazelenalá, cca 60 g vejce, na kterých sedí průměrně 38 dní. Prvních deset dní po vylíhnutí mláďat matka hnízdo téměř neopouští. Samec loví, přináší potravu a předává ji samici, která kořist trhá na malé kousky a krmí jimi mláďata. Mladí jestřábi ve věku 40 dní již poletují po větvích stromů v okolí hnízda. Jestřáb na lovu nikdy nekrouží nad terénem jako např. sokol. Preferuje způsob lovu založený na překvapivém propadu

Pokud pronásledovaný pták dosáhne určitou únikovou rychlost, jestřáb se zpravidla vzdá. Obvykle uloví jen slabší, méně zdatné, nemocné nebo psychicky labilní ptáky, méně pak savce. Z dlouhodobého výzkumu a pozorování ornitologů vyplývá, že v potravě jestřába tvoří 41,2% užitná zvěř jako je koroptev, bažant, holub domácí, holub hřivnáč, zajíc, králík atd. a 36% škodlivé druhy zvěře jako vrána, straka, sojka, ale i krahujec a dokonce i příslušníci vlastního druhu - jestřábi. Podle Dr. Bouchnera jsou savci v potravě jestřába zastoupeni jen asi 10% podílem. Německý ornitolog Brull dlouhá léta studoval život jestřábího páru lovícího na ploše 4000 hektarů. Zjistil, že brzy na jaře jestřábi loví především koroptve, zejména tokající kohoutky, kteří na sebe upozorňovali větší aktivitou.

V květnu a červnu, kdy se koroptve ukryly v bující vegetaci, začaly v potravě jestřábů převládat vrány a straky. Na podzim a v zimě se koroptve držely v semknutých skupinách, kde každý pták hlídal bezpečnost celého hejna, takže koroptve se stávaly kořistí jestřábů jen zřídka. Na základě dlouholetých pozorování Brull dospěl k závěru, že přítomnost jestřábího páru v revíru se na úlovcích koroptví při podzimních honech neprojevila negativně. Pokud jestřábi nejsou přemnoženi, plní v přírodě funkci zdravotní policie, protože odstraňují slabé, nemocné nebo pro chov nežádoucí jedince. Jestřáb lesní je holarktický druh, který na obrovském teritoriu Evropy, severní a střední Asie, severní Ameriky a i severní Afriky vytvořil několik poddruhů a mnoho zeměpisných ras. Severští jestřábi bývají větší a světlejší (skoro až do bíla). Naopak jižní rasy jsou menší a tmavší s téměř černým hřbetem.

Podle Žalmana (1947) se jestřáb lesní v přírodě dožívá 20 let. Jestřábí samice Eda patřící Mikuláši Androvicovi se ale dožila 24 a půl roku, což je pravděpodobně rekord, který doposud nebyl překonán. Jestřáb lesní je celoročně chráněný. V uznaných a samostatných bažantnicích lze však lovit po celý rok a to chytáním do košů. Jestřábi odchycení v bažantnicích by mohli osvěžit krev dravců, které více členů klubů sokolníků na základě zahraničních zkušeností úspěšně odchovávají a potomstvo cvičí na sokolnické účely. Pokud se poptávka po sokolnických dravcích vykryje životaschopnými, uměle odchovánými ptáky, pominou důvody pro nelegální výběr mláďat z hnízd, což napomůže zvelebení stavů dravých ptáků ve volné přírodě.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím