Myslivecké pojmenování

• samec: kohout; samice: slepice, slípka; mládě: kuře, bažantíče, bažantík

Lidové pojmenování

• drnošlap, vašek
• O historii a původu se více dozvíte zde.
• Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.

Původním domovem bažanta je jižní Asie a Japonsko. Do Evropy byl bažant dovezen ve starověku za vlády Římanů. Naši bažanti jsou v současnosti výsledkem křížení mnoha geografických ras, které k nám byly postupně dovezeny. Nejtěžším z nich je bažant mongolský (Phasianus colchicus mongolicus), který má na krku široký někdy vpředu přerušený bílý límec. Vrch hlavy je tmavě zelený bez oušek, dlouhý ocas (klín) je tmavokaštanový a vrch zad je červenohnědý, krk a prsa jsou tmavě zelená. Tomuto bažantovi se podobá bažant kolchidský (Phasianus colchicus colchicus). Je však štíhlejší, měděné barvy a na hlavě má ouška z prodloužených pér. Na krku nemá bílý límec. U nás se můžeme potkat také s bažantem korejským (Phasianus colchicus karpow), který má pomerančově hnědá záda a bílý límec na krku. Kohouti všech těchto ras mají typické pestré zbarvení, prodloužený ocas (klín) a červené bradavičnaté lysiny okolo očí, které jsou zvlášť nápadné v období tokání. Naši bažanti dosahují hmotnosti až 2 kg. Slepice jsou menší, nenápadné pískově hnědé barvy s tmavými vlnkami a s kratším ocasem.

Bažanti u nás žijí v zemědělské krajině v nížinách a teplých pahorkatinách s dostatkem lesíků a remízek. Zvláště v oblibě mají listnaté lesíky s hustým křovinatým podrostem, zarostlé vlhké břehy potoků a močálů, kde nacházejí dostatek živočišné potravy. Bažanti řadují na stromech a přes den se zdržují v křovinách, hustých trávách a kulturních plodinách. Za potravou vycházejí brzy ráno a před večerem.

Dá se říci, že u nich mírně převažuje rostlinná potrava: zelené časti rostlin, semena a plody. Živočišnou potravu zastupují larvy, červi, žížaly, slimáci, žáby, myši a rejsci. Kromě toho požírají písek a drobné kamínky, které jim v žaludku pomáhají drtit potravu. Koncem srpna, začátkem září a zejména v zimě ubývá potravy, a proto se musí bažanti přikrmovat. 

Koncem března začíná tokání bažantů. Kohouti tehdy obsazují svá tokaniště a s načepýřeným peřím pobíhají a vyskakují. Své tokaniště si kohout odvážně brání před soky. Na tokaniště za kohoutem přicházejí slípky, které se mu ohlašují pískáním. Okolo slípek obchází kohout se skloněnou hlavou a mírně spuštěnými křídly. Oplodněná slípka pak opouští tokaniště a vyrábí si hnízdo na okraji remízek nebo na mezích s vysokou trávou. Zde snáší 10 až 16 vajec a po snesení posledního vejce, na ně zasedne. Sedí na nich vytrvale, takže se snadno stane kořistí pro predátory. Po zničení první snášky, snese náhradní, méně početnou snášku vajec. Asi po 24 dnech se líhnou kuřátka. Slepice je zahřívá a vodí za potravou, která je z počátku především živočišná. Malá kuřátka jsou na rozdíl od kuřátek koroptve štíhlejší, s delšími nohami a nemají rezavě červený ocásek. Rostou rychle a po 14 dnech už poletují. Bažanti mají v přírodě spoustu nepřátel. Jsou to všechny šelmy od lasiček až po jezevce. Stejně tak divočáci dokáží zničit snesená vajíčka. Z pernatých dravců bažanty ohrožují především jestřábi a káňata. Hnízda jim plení také krkavcovití ptáci. Bažant je užitečný, jelikož požírá plevel a škůdce z rostlin. Jelikož je přírůstek volně žijící populace v poslední době velmi nízký, vypouštějí se do revírů uměle odchované kusy. 

V některých bažantnicích, ale i ve volné přírodě lze vidět bažanta královského (Syrmaticus reevesii). Je zlatohnědé barvy s tmavým vlnkováním. Hlava je černá s bílým temenem a s bílými skvrnami pod očima. Příčně pruhovaný ocas je velmi dlouhý a dosahuje až 180 cm. Slepice jsou nenápadné šedohnědé barvy s černými vlnkami. Tito bažanti jsou více vázáni na les. Mají v oblibě nížinné prosvětlené lesní porosty s bohatým křovinovým podrostem. Kohouti žijí v malých skupinkách, které se v čase tokání rozpadají. Tokání začíná velice brzy z jara a tehdy se kohouti ozývají čirikavým hlasem nebo krátkým pípáním. Bažanti snesou obvykle 15 vajec. Pozdní mrazy nebo jarní povodně však mohou celou snůšku zničit.

Foto: Pavel Prašivka

        Vladislav Šrajbr