Myslivecké pojmenování

• samec: kohoutek; samička: slepička; mládě: kuře, koroptvíče, koroptvička

Lidový název

• čiřikavka, lesačka
• Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.

Koroptev je původně stepní pták, který se nejčastěji zdržuje na menších polích s mezemi, remízkami a loukami. Souvislým lesům se vyhýbá. V současné době se u nás vyskytuje dosti vzácně. Pokles nastal v důsledku velkoplošného intenzivního hospodaření na polích, mechanizace a chemické ochrany zemědělských plodin. Dnes je koroptev zařazena mezi ohrožené živočichy. Obě pohlaví koroptve jsou stejně velká, hnědo popelavého zbarvení s tmavohnědou kresbou. Jen kohouti mají na prsou tmavou skvrnu v podobě podkovy, která se však může vyskytnout i na starších slepicích. Pro mladé koroptve jsou typické nažloutlé běháky a žlutošedé zobáky, které koncem podzimu dostávají šedé zbarvení. Hmotnost dospělých starších koroptví bývá asi 400 g. Koroptve převážnou část roku žijí v rodinných hejnech. Na podzim se více rodin dává do jednoho většího hejna. Tak lépe překonají zimu, kdy se přikrčené na zemi zahřívají.

Jsou věrné svým stanovištím i v zimě. Tehdy se soustřeďují u stohů slámy, na travnatých úhorech a při hospodářských staveních. Nesnášejí dlouhou zimu s mrazy a vysokým sněhem. Často se v zimě při dlouhotrvajícím sněžení nechají zafoukat sněhem a navzájem se zahřívají. Navečer se čirikáním svolávají do hejna. Jsou velmi plaché a při vyrušení proletí malou vzdálenost, ale po sesednutí na zem ještě rychle běží dál po zemi, takže nikdy je nenajdeme tam, kam dosedli. Velmi rády se sluní a popelí. Nocují vždy společně na zemi v nízkých kulturách na otevřeném poli. Koncem zimy začíná párování koroptví. Tehdy se rozpadají zimní hejna. Kohouti si vždy vybírají slepice z cizího hejna. Své teritorium si kohouti brání a bojovně odráží soky, neboť obvykle bývá kohoutů více než slepic. Při tokání kohout obíhá kolem slepice se spuštěnými křídly a čiriká. Slepička si dělá hnízdo v husté vegetaci ve formě mělké jamky, kterou vystýlá suchou trávou a tam snese do konce dubna 12 až 20 vajec. Po zničení první snůšky, slepice asi do 4 týdnů snese další vejce, ale už jen poloviční počet. Sedí na nich asi 24 dní tak vytrvale, že se k ní dá přiblížit až na dotek.

Kohout se tehdy zdržuje blízko hnízda, hlídá ho a snaží se odvádět pozornost náhodných rušitelů. Po vylíhnutí mláďat se přidává k hejnu a stará se o potomstvo. V nebezpečí předstírá neschopnost létat, aby odlákal nepřítele od mláďat. Stejně tak se slepice při ochraně mláďat postaví i oproti silnějšímu protivníkovi. Kuřata rychle rostou. Po 3 týdnech už létají jako rodiče a dále žijí v rodinném hejnu. Jejich potravou jsou rostlinná semena, zelené části rostlin a hmyz. Mají v přírodě mnoho nepřátel. Jsou to všechny šelmy, dále jestřábi a káňata. Hnízda nejvíce plení vrány a straky. Rovněž při seči pícnin se zničí mnoho hnízd. Velké ztráty způsobují i vytrvalé deště v období líhnutí mláďat a v zimě kruté mrazy a vysoký sníh, který jim znemožní přístup k potravě na zemi. Tehdy pomáhá jen intenzivní krmení.

Tvarem těla i zbarvením se koroptvi podobá křepelka polní (Coturnix coturnix). Je však mnohem menší a dosahuje hmotnosti jen do 140 g. Je stěhovavá a k nám přilétá z jihu koncem dubna až v květnu. Hned po příletu si vytvářejí páry a v době tokání se celou noc po polích ozývá typické "pik per vik",  které bývá převáděno do lidské řeči jako „pět peněz" nebo „pojď pod mez“. Oplodněná slepice snáší 7 až 14 vajec a sedí na nich asi 16 dní. Vylíhlá kuřata umí již po 3 týdnech poletovat na kratší vzdálenosti. Kohout se však již o rodinu nestará. V potravě křepelek převládá rostlinná složka. Křepelky se v srpnu až září postupně stěhují do severní Afriky. Stav křepelek je stále nízký, neboť jim neprospívá moderní zemědělství. Při podzimních tazích hodně křepelek hyne v sítích afrických lovců.

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz