Krahujec je malý dravec velikosti holuba. Má stejnou letovou siluetu jako jestřáb (krátká, široká křídla a dlouhý, úzký ocas, ale je však mnohem menší). Na spodní straně ocasu má čtyři hnědé příčné pruhy. Dospělí ptáci se podobají jestřábům i zabarvením zejména pak samička, která je šedá se zřetelnými příčnými proužky na světlejším spodku těla.

Samec je na zádech modrošedý, ale na rozdíl od jestřába jsou pásky na břišní straně rezavohnědé. Mladí ptáci jsou zbarveni převážně hnědě a skvrny na spodní straně těla nikdy nejsou kapénkové jako u jestřába, ale spíše trojúhelníkovité. Podle letové siluety si lze krahujce splést s poštolkou obecnou (Falco tinnunculus) a také s kukačkou. Kukačka má však špičatější křídla, kterými při letu mává pomalu a krátce. Naproti tomu krahujec mává zaoblenými křídly až pětkrát za sekundu. Velikostní pohlavní dimorfismus je u krahujce ještě výraznější než u jestřába. Samice není větší o třetinu, ale téměř o polovinu.

Takže zatímco sameček je velký asi jako hrdlička, samice dosahuje velikosti holuba hřivnáče (Columba palumbus). Délka těla samce je 32 cm a samice 37 cm. Hmotnost samce je 105 až 180 g a samice 200 až 310 g. Rozpětí křídel samce je 60 a samice 75 cm. Délka křídla samce je 18 až 21 cm a samice 23 až 24 cm. Délka ocasu samce je 13,5 až 18 cm a samice 16,5 až 21 cm. Zobák samce je dlouhý 2 cm a samice 2,5 cm. Krahujec sice pohlavně dospívá v desátém měsíci, ale obvykle zahnízdí až ve vyšším věku. Každý rok postaví nové hnízdo, jen výjimečně opraví některé ze starších hnízd.

Samec vyhledává hnízdní lokalitu na přelomu března a dubna, někdy až začátkem května. Samec toká podobně jako jestřáb a ozývá se "kikikikikiki". Hnízdo staví samice (asi dva týdny) a samec ji zásobuje materiálem. Umísťují ho na jehličnany ve výši od 2 do 20 m. Ve snůšce je obvykle 3 až 6 vajíček. Statistický průměr je 5 vajíček, takže pokud samec žije v bigamii, dvě samice mohou současně inkubovat až 10 vajec. Vajíčka s průměrnou hmotností 23 g (z čehož skořápka tvoří jen 2 g) jsou téměř kulatá. Základní barva je bílá se zeleným nebo modrým nádechem a hnědými skvrnami. Inkubace vajec trvá stejně jako u ostatních dravců asi 34 dní. Samec loví a přináší 3 až 15 malých ptáků za den.

Kořist předává samici ze spárů do spárů mimo hnízdo. Samice načíná uloveného ptáka od kloaky. Mláďata krmí malými kousky svaloviny. Střeva a zbytky kořisti sežere. Samice ohřívá a brání rychle rostoucí mláďata, která se po čase krmí samostatně. Ve čtvrtém týdnu života už mláďata lezou po větvích kolem hnízda. V pátém týdnu začínají poletovat a v osmém týdnu jim rodiče přenechávají poraněnou kořist.

Podle Hella a Slamečka v prvních dnech po vylíhnutí mláďat, samice odlétá z hnízda nejvíce na 15 až 20 minut, ale později i na tři hodiny. Samec se v hnízdě objevuje 2 až 5 krát denně, většinou odlétá hned po předání kořisti samici. Občas donese i hnízdní materiál. Mláďata jsou porostlá sněhobílým chmýřím. Po 12 dnech jim začínají na křídlech vyrůstat tmavé letky. Tmavé krycí peří roste postupně a po 20 dnech pokrývá asi 50 % těla. Podle důkladného pozorování, samec do doby než mláďata vylétla, přinesl 261 úlovků, takže na jeden den připadalo v průměru více než 9 kusů. Zpočátku, vzhledem k nižšímu příjmu potravy čerstvě vylíhnutých mláďat, předával samici jen 3 až 7 úlovků, později až 15 úlovků denně.

Páry se po vyvedení mláďat rozpadají a další rok pravděpodobně dochází k výměně partnerů. Taktika lovu je stejná jako u jestřába. Loví překvapivým přepadem. Takže kořist v momentě překvapení útok neočekává a nestačí zareagovat. Při lovu obvykle létá nízko při zemi přímočarým veslovacím letem, který občas střídá s krátkým plachtěním. Obletuje lesíky a remízky. Dokáže se obratně proplétat i mezi větvemi stromů. Krahujec je potravní specialista adaptovaný na lov ptáků dlouhými běháky a prsty ozbrojenými dlouhými drápy, které mu v kombinaci s mimořádnými manévrovacími schopnostmi umožňují popadnout kořist v letu.

Jen zřídka loví i na zemi. Ulovené ptáky oškube na vyvýšených stanovištích nedaleko hnízda, např. na pařezech. V blízkosti vlastního hnízda však neloví. V zimě často loví i uprostřed obcí a měst. Krahujec hnízdí v Evropě, Asii, v severní Africe a na Kanárských ostrovech. Krahujec obecný dává přednost jehličnatým, ale i smíšeným porostům včetně smrkových a borových monokultur. Počty krahujců významnou měrou ovlivňují stavy jeho největších nepřátel, a to jestřába lesního (Accipiter gentilis) a kuny lesní (Martes martes). Podle Žalmana se krahujec může dožít až 20 let, podle Formánka 15 let. Aktivní sokolníci však uvádějí pouze 7 let. S ohledem na potravní specializaci, jakož i velikost, se krahujec používá v sokolnictví jen zřídka.

I když je malý, má obrovské srdce. Odvážně se vrhá i na stejně velkou kořist a pronásleduje ji i do míst, kam by jiný dravec nezaletěl. Nejednou se stalo, že při útoku vletěl přes otevřené dveře do stáje nebo přes okno do místnosti. Díky dlouhému ocasu se dokáže ve vzduchu přetočit na záda. Často trpělivě číhá na vyvýšených stanovištích, pokud se nic netušící oběť nepřiblíží. Při lovu ve městě těsně kopíruje střechy domů, plotů, keřů a aut ve snaze překvapit malé ptáky.

Zveřejněný text je obsažený v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.