Kvalita zvěřiny, která se dostane na náš stůl, je do značné míry ovlivněna i ošetřením a uskladněním po lovu. Maso může být snadno znehodnoceno špatným zásahem lovce, např. když nestřílí na mysliveckou vzdálenost, nemá vhodnou zbraň ani střelivo a zasahuje zvěř na nesprávném místě těla.

Důležité je i to, aby zvěř po zásahu, co nejdříve zhasla. A to nejen pro humánnost, ale i pro kvalitu a trvanlivost masa. Jelikož strach i horečka mají za následek odbourávání živin z tkání, narušení látkové výměny, vznik nadbytku odpadních látek a celkové snížení biologické hodnoty masa. Taková zvěřina má pak většinou tmavou barvu, nakyslou příchuť a podléhá rychleji zkáze.

Po lovu musí být posouzen zdravotní stav zvěře (na srsti, kůži, zduřeniny, ….). Nalezne-li lovec nějaké změny, je nutné zvěř dovést k veterináři, který rozhodne o dalším způsobu využití. Pokud se při zevní prohlídce nenajdou žádné změny, při vyvrhování se posoudí zdravotní stav orgánů. A jestliže jsou orgány změněné, pošlou se k veterinárnímu vyšetření a vyčká se na rozhodnutí o dalším využití.

Vždy je nutné mít plastové sáčky a velký plastový pytel. Při vyvrhování je doporučováno mít i jednorázové ochranné rukavice. U větších kusů zvěře může hrozit nebezpečí zapaření a proto je vhodné tzv. „odplecení lopatek“. To se provede v podpáždí podélným řezem, kdy se částečně oddělí svalovina lopatek od žeber. U černé zvěře je nebezpečí zapaření v místě zátylku. V přírodě můžeme znečištění břišní dutiny odstranit suchou trávou nebo čistým hadrem. Před umístěním do chladícího boxu musíme břišní dutinu vypláchnout pitnou vodou.

Po vývrhu se rozdělí vnitřnosti, které jsou vhodné pro lidskou potřebu tzv. lovecké právo (jazyk (lízák), plíce, srdce, játra, slezina a ledviny, včetně prsty oddělitelného vnitřního tuku).