Orel královsky je nápadně velký, ale v porovnání s orlem skalním (Aquila chrysaetos) méně obratný dravec. Linii širokých, mírně zahnutých křídel se sedmi prstovými roztaženými ručními letkami v letové siluetě přečnívá dopředu vysunutá hlava. Ocas je relativně kratší s hustým pruhováním, přičemž koncový pruh je širší. Dospělý pták je (až na žlutohnědou hlavu a zadní část krku) tmavě hnědý se světlejším lemováním jednotlivých per, na zádech může mít v prostoru lopatek nápadné bílé skvrny.

Je trochu menší než orel skalní. Při 70 až 80 cm délky těla dosahuje v rozpětí křídel 190 až 220 cm (samec 190 až 210 cm; samice 200 až 220 cm). Délka křídla samce je do 61 cm a samice do 63 cm. Ocas u obou pohlaví dosahuje až 32 cm a zobák až 6 cm. Maximální hmotnost je 4,7 kg. Samec váží v průměru 2,7 kg a orlice 3,5 kg. Partneři žijí ve stálých párech i mimo hnízdní období. Na své hnízdní teritorium se v doprovodu odrostlých mláďat vracejí každoročně. Mladé orly opouštějí rodiče až po zahájení toku v průběhu března.

Během svatebních letů se ozývají hlasitým "kjan-kjan" nebo rychlým a jasným "kvok-kvok". Páření probíhá v korunách stromů. Hnízdí na vysokých, nejméně 20 metrových stromech, situovaných na svazích kopců a pahorků na okrajích lesů nebo i na mohutných solitérech v nížinách. Vyšplhat se k rozložitému hnízdu bez speciálního vybavení je velmi těžké a pro amatéry i nebezpečné. Své hnízdo každoročně upravují a jen v případě jeho zničení si do 10 až 13 dní postaví nové. Orlice koncem března až začátkem dubna snese do hnízdní jamky vystlané suchou trávou a případně i čerstvými zelenými větvičkami 2 až 3 šedobílá vejce s hnědými a fialovými skvrnami s průměrnou hmotností 135 g. Na snůšce sedí téměř výhradně samice. Během inkubace orel královský citlivě reaguje na vyrušování. O mláďata, která se líhnou po 41 až 44 dnech, se oba rodiče starají 75 až 80 dní. 

Mladí ptáci mají světle hnědé až rezavě hnědé opeření bez bílých skvrn na ramenou. Břidlicově šedá duhovka se věkem mění na stříbřitě zlatou s hnědými skvrnami. Orel královský slídí za kořistí během kroužení nebo za nízkého letu nad terénem. Případně na ni číhá z vyvýšených míst. Specializuje se na lov syslů, křečků, potkanů​​ a dalších menších savců. Loví i mladé králíky a ptáky, zejména různé druhy havranů, ale i koroptví, bažantů, divokých i domácích kachen, holubů a hrdliček. Nepohrdne ani žábami, větším hmyzem a v zimě zdechlinami. Ve Střední Asii loví i stepní želvy.

Na naše území se rozšířil v první polovině minulého století z jihovýchodní Evropy a to v souvislosti s globálním oteplováním. V současnosti se u nás objevuje jen vyjímečně. Izolovaná populace v Maďarsku a na Balkánském poloostrově navazuje na souvislý areál výskytu v jihoruský stepích a v středoasijských republikách. Vzhledem k nižší obratnosti při lovu, se orel královský v sokolnictví nepoužívá. Na některých sokolnických dvorech, např. v Rakousku, se tento orel předvádí při letových ukázkách pro návštěvníky.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.