• Mysliveckou mluvu jeřábka si můžete přečíst zde.

Jeřábek u nás žije skrytým způsobem života na omezené části naší republiky. Mnohem více je rozšířen v severní Evropě a v oblastech tajgy severní Asie. Dosahuje velikosti koroptve, váží od 320 g až 500 g. Kohout je jen o trochu větší než slepice. Rozpětí křídel bývá do 60 cm. Kohout má na hlavě chocholku, nad očima červené lisinky a brada a hrdlo jsou černohnědé, olemované bílým peřím. Jinak jsou obě pohlaví stejně zbarvena do rezavěhnědé s tmavými pruhy a bílými skvrnami. Ocas má 16 stejných per a je šedý s černou páskou na konci. Nohy jsou opeřené do dvou třetin. Jeřábek se nejvíce zdržuje v hustých smíšených lesích s bohatým porostem a bobulovitými dřevinami. Zvláště oblíbená má tichá, vlhká místa s výskytem jeřabin a bezu. Živí se lesními plody, pupeny, jehnědami a bobulemi. Dále požírá hmyz, slimáky, larvy a housenky. Jeřábek je velmi ostražitý a plachý. Je dobrým běžcem a při vyplašení prudce vzlétá s hlasitými údery křídel. Ze stromů však slétává tichým klouzavým letem. Nocuje na stromech, vždy na větvích dále od kmenu, aby ho nepřepadla např. kuna. Po celý rok je věrný své lokalitě. Kohoutek vymezuje hranice obsazeného okrsku stejným pískáním jako při jarním toku. Žije monogamně a páry tvoří na podzim. Babí léto probudí v kohoutcích touhy po slepičkách, kdy poletují po své lokalitě a cvrlikavým pískáním si hledají slepičku, se kterou potom v páru žijí přes zimu.

Jarní tokání začíná koncem března a trvá do poloviny května. Kohoutek obletuje okolo slepičky a toká na spodních větvích stromů nebo na zemi. Při tokání spouští křídla, mírně vztyčuje vějířovitě rozevřený chvost, naježí chocholku, načechrá peří a vyskakuje až do metrové výšky. Přitom sa ozývá cvrlikavým pískáním „cíji cici cicici cíji“. Po spáření obvykle kohoutek ukáže slepičce vybrané místo na hnízdění. Zde slepička snese koncem dubna 6 až 10 hnědožlutých a červeněhnědých skvrnitých vajec. Sedí na nich asi 25 dní. Vylíhnutá kuřátka rychle rostou, po týdnu už poletují a po 2 týdnech dobře létají a nocují na stromech. První 3 týdny se mláďata živí výhradně živočišnou potravou. Vyhrabávají hmyz, larvy, kukly, drobné slimáky a rádi se peleší v prachu a písku. Při hrozícím nebezpečí začne slepička předstírat zranění, aby odlákala vetřelce od mladých. Mláďata se už jako tří měsíční osamostatňují. Jeřábci mají v přírodě spoustu nepřátel a to všechny dravce od jestřába, sovy, krkavce, vrány, straky, sojky, lišky a kuny. Vejce ve hnízdech požírají také jezevci a divočáci.

V minulosti se u nás pokoušela usadit také koroptev červená (Alectoris rufa) a koroptev horská (Alectoris graeca), které však žijí především na Balkáně a v Alpách. Jsou o něco větší než jeřábci a mají pestřejší zbarvení. Bradu a podhrdlí mají bílé s výrazným lemovaním, záda hnědošedá, na bocích je příčné kaštanové pruhování s bílým orámováním. Okolí očí, zobák a nohy jsou červené. Oba druhy jsou si velmi podobné a zjevný rozdíl je jen v zabarvení hrudi, koroptev horská ji má jednobarevnou.

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz