Sova pálená patří mezi naše nejkrásnější sovy. Je velká asi jako holub hřivnáč (Columba palumbus). Tento tichý letec má poměrně dlouhé nohy ve tvaru písmene "X", které jsou opeřené až k drápům. Při rozpětí křídel 90 až 98 cm dosahuje délka těla až 34 cm. Hmotnost se pohybuje od 290 do 370 g (samec od 290 do 340 a samice od 310 do 370 g). 

Od ostatních sov ji lze na první pohled rozeznat podle charakteristického srdcového tvaru závoje kolem očí, který je zbarvený krémově nebo rezavohnědě. Vzácně je i celá bílá stejně jako břišní strana zdobená tmavšími perličkami. Hřbet je tmavě šedý s krásnou perleťovou kresbou. Duhovka očí je tmavě hnědá. Sova pálená se ze všech sov nejlépe přizpůsobuje člověku, proto nejčastěji hnízdí přímo v intravilán (označení pro zastavěné plochy) měst a obcí. Většinou si vybírá místa na půdách, v podkrovích rodinných domů a hospodářských objektech nebo v historických památkách (hrady a zámky). Hnízdí v tichých tmavých koutech při trámech střech nebo ve výklencích stěn. S oblibou obsazuje i vhodně umístěné hnízdní budky. Při toku (od února do konce března) se ozývá různými chraplavými zvuky. V polovině dubna samice snese první bílé kulovité vejce a během sezení snese další 3 (při přemnožení hrabošů až 12), která zahřívá 30 až 34 dní. Samec partnerku při sezení nestřídá, ale pečlivě ji zásobuje potravou. Mláďata sovy jsou schopna létat po 50 až 60 dnech, ale v okolí hnízda se zdržují ještě celý rok, i když se občas zatoulají i desítky kilometrů daleko. V případě přemnožení hrabošů a nadbytku potravy hnízdí i dvakrát do roka a to i v zimních měsících. Naopak, v případě nedostatku potravy někdy nezahnízdí vůbec, případně snesená vejce opustí nebo dokonce vylíhlá mláďata sežere.

Hlavní potravou jsou myši a hraboši (70%, v době přemnožení hlodavců až 96%). Loví však také hmyzožravce, případně obojživelníky, netopýry a ptáky, v menší míře i větší hmyz. Dospělá sova sežere 3 až 4 myši denně. Úlovek polyká vcelku, větší kořist nejprve roztrhá na kusy. Nestravitelné složky (kosti, drápy, chlupy, peří) pravidelně vyvrhuje ve formě poměrně velkých válečkovitých až kulatých vývržků (3,5 až 6 cm dlouhé a téměř 3,5 cm tlusté) se zaoblenými konci. Čerstvé vývržky jsou hladké, černé, jakoby potažené jemným asfaltovým filmem. Hromadí se v okolí stanovišť, kde sova pravidelně odpočívá. Takže spolehlivě prozradí přítomnost sovy v podkroví rodinného domu či hospodářské budovy. Často doplácí na orientaci na člověka, resp. lidská obydlí, zvláště pokud sežere hlodavce otráveného deratizačními prostředky. Následně uhynou nejen rodiče, ale i mláďata, o které pečují. Často se stává kořistí skalních kun. Hodně jich zahyne na silnicích a to zejména v době vyvádění mláďat, když loví i za šera. Škody, které působí lovem užitečných obratlovců, zejména hmyzožravých, mnohonásobně vyváží přínosy pro zemědělství, protože brání přemnožení škodlivých hlodavců. Na území ČR hnízdí pravidelně, ale vzácně, hlavně v nižších polohách do 400 m n. m. Sova pálená je rozšířena mimo vysokohorských ploch v celé Evropě. Kromě Sahary obývá také Afriku, Austrálii, Jižní a Střední Ameriku, Blízký východ, Indii a Malajsii. Podle Žalmana (1947) se sova pálená dožívá 15 let. Na mnoha sokolnických dvorech se používá při letových ukázkách pro veřejnost.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.