Myslivecké pojmenování

• samec: kuňák; samice: kunice; mládě: kuně

Lidové pojmenování

• větevnice, pelešnice, medovka
• O historii a původu se více dozvíte zde.
• Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.

Kuna lesní žije v lesnatých oblastech celé Evropy. Nížinám se vyhýbá, ale lze ji potkat i nad hranicí lesů. Má protáhlé pružné tělo dlouhé asi 50 cm a hmotnost do 1,8 kg. Srst na celém těle má lesklou a tmavě hnědou, která na zimu zhoustne. Oválná skvrna na hrdle, protáhlá až na prsa, je žlutavá a i okraje boltců mají žlutavý nádech. Konec čenichu je černý. Huňatý asi 25 cm dlouhý ocas je na konci zaoblený a pomáhá kuně udržovat rovnováhu při skákání po větvích stromů. Na krátkých nohách jsou chodidla se silnými drápky hustě osrstěna. Proto je v její stopě výrazné odtlačení všech 5 drápů, přičemž stopy bříšek prstů nejsou ve stopě zřetelné, ale rozmazané. Po zemi se pohybuje dlouhými skoky. Trus kun je téměř černý, podlouhlý, na obou koncích zašpičatělý. Často obsahuje zbytky srsti, peří nebo lesního ovoce a nepříjemně páchne pižmem.

Kuna lesní obratně leze po stromech a v korunách stromů dělá až 4 metrové dlouhé skoky mezi větvemi. Po kmenech stromů běhá i kolmo hlavou dolů a to stejně rychle jako po zemi. V noci je schopna jít za potravou i 20 km. Její lovný rajón si značkuje pachovými výměšky z nadkonečníkové žlázy. Přes den, kuna lesní obvykle odpočívá, nejraději v opuštěných hnízdech veverek, dravých ptáků a v dutinách stromů nebo se "natáhne" do hromady roští, do dřeva nebo do seníku. Za soumraku vychází na lov a útočí na vše, co jí přijde do cesty. Dobře loví na zemi, ale i vysoko v korunách stromů. Kořisti se zmocňuje svižným skokem a kousnutím do krku nebo zátylku. Ulovenou kořist si odnáší do svých skrýší. Potrava kuny lesní je pestrá. Kromě lesního ovoce požírá myši, hraboše, veverky, ale i zajíce, králíky, ptačí vejce a lesní ptáky do velikosti tetřívka obecného. V zimě během hladu nepohrdne ani zdechlinou.

Foto: Leszek Madzia

        www.prirodainfo.cz

         Pavel Prašivka