První zmínky o chovu bažantů na našem území pochází ze 14. století. V té době se hojně choval bažant kolchidský, který se od dnešního bažanta vyznačuje chybějícím bílým obojkem okolo krku. Hojnost výskytu chovu bažanta kolchidského byla tak veliká, že tento bažant si vysloužil přídomek bažant český. Dodnes je mnoha myslivci označován bažant kolchidský za původní zvěř našeho území. Výskyt kolchidského bažanta v Evropě je doprovázen legendou, která je z historického hlediska velice atraktivní, bohužel nikoliv však pravdivá. Údajně byl totiž bažant objeven hledači zlatého rouna tzv. Argonauty, kteří se plavili po Černém moři z Řecka směrem do Kolchidy. Odtud živé bažanty dovezli do Řecka a dále rozšířili po Evropě.

V naší zemi se první zmínka o výskytu bažantí zvěře datuje k letopočtu 26.2.1330. Z té doby se dochoval zajímavý dokument a to listina císaře Ludvíka Bavora, který v Bavorsku začíná s chovem bažantů dovezených z Čech.

Za vlády Karla IV. se v Čechách zakládá první bažantnice u loveckého zámečku v Králově Dvoře nedaleko Berouna. V historických pramenech je dochována pod názvem bažantnice Dubová.

Více informací o bažantím chovu je zdokumentováno ve spisech z druhé poloviny 16. století. V té době byl totiž znám hospodářský rozkvět naší země. Panovníci si lahodnou bažantí zvěřinu oblíbili a často je v historických pramenech zmínka o zákazu lovu a rušení bažantí zvěře. Všichni, kdo se v lese pohybovali si museli dát velký pozor na ochranu bažantí zvěře. Sekáči trávy museli dávat pozor na bažantí snůšky, nalezené hnízdo oplotit a chránit. Bažantíci zase museli hojně tlumit zvěř myslivosti škodící. Hojně se také zakládaly umělé chovy bažantů a v druhé polovině 16. století již bylo známo v Čechách 68 bažantnic a na Moravě 6. Na chov bažantů nezapomíná ve svých Miscellancích český literát, historik a kněz, Bohuslav Balbín. Ten v celé kapitole vystihuje podrobný soupis českých bažantnic v 17. století. Zajímavou informací z Balbínova textu je zmínka o lovu bažantů ručnicí.

Bažant se původně choval polodivokým způsobem. V zimě byli bažanti komorováni a na jaře vypouštěni zpět do volného prostranství. V té době takřka až do 18. století byla u bažantí slepice jen jedna odchovaná snůška. Právě koncem 18. století přichází modernizace chovu v podobě krůty, jako bažantí pěstounky. První bažantí snůšky se dávaly vysedět pod krůty a druhou snůšku už si bažantí slepice vychovala sama. Tak se zajistila vyšší produkce bažantích vajec a rostoucí stavy celého chovu. Pokud bychom se chtěli podrobněji dozvědět něco o starších metodách domácího chovu bažantů, museli by jsme prostudovat spis Černínského nadlesního pana Antonína Schönbergera, který je vydán pod názvem „ Praktische Anweisung zur Fasanenzuch nach der in Böhmen üblichen Weise“. Jen pro představu je ve spise přesně definován krmný řád od vylíhnutí až po dospělý kus. Dále se uvádí, že pod krůtí pěstounky se dává 20 vajec a bažantí kuřata musí projít výchovou, například s pomocí umělých žebříků umožňujících výuku hřadování.   

V 19. století dochází k výrazné změně v chovu bažantů. Začíná se opouštět od voliérového chovu a nastává chov ve volnosti. Lov začal být více atraktivní i díky zavedení nových střelných brokových zbraní. Z Asie se k nám také začínají dovážet nové druhy. Obojkový bažant z Číny a pestrý bažant z Japonska, ze kterého byl v Anglii vyšlechtěn bažant tmavý P.c.tenebrosus. Výsledkem bylo křížení všech druhů a vzniku dnešního bažanta.

Vlivem technologického pokroku se na přelomu 19. a 20. století objevuje umělá líheň. Bažanti se tak začínají líhnout v suchých zemědělských halách pod elektrickými kvočnami. Tento způsob chovu je razantně proti přírodě, ale na druhou stranu tlumí ztráty počtů bažantů, zapříčiněné zemědělskou technikou.

Mysliveckou mluva bažanta si můžete přečíst zde.

Ilustrační foto: Pavel Prašivka

ZDROJ:

Andresk J. Andresková E., - Tisíc let myslivosti

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný