Moták lužní je znatelně menší a štíhlejší než káně i moták pilich (Circus cyaneus). Na letové siluetě jsou na úzkých křídlech rozeznatelné pouze čtyři prstové roztažené ruční letky, proto se zdá, že dlouhá křídla jsou na konci užší. Samec je celý šedý s černými loketními letkami, tmavým pásem na vrchní části křídel a bledě rezavými skvrnami po bocích břicha. Na rozdíl od motáka pilicha (Circus cyaneus) nemá tolik výrazné bílé nadchvostové krovky. Moták lužní má podobně jako sovy, závoj kolem očí a charakteristicky žlutou duhovku. Neopeřené stojáky jsou také žluté barvy.

Samice a mladí ptáci jsou převážně hnědí s bílými nadchvostovými krovkami, takže se v přírodě prakticky nedají rozpoznat od motáka pilicha. Moták lužní létá nad poli a loukami, resp. vedle vodních ploch a odpočívá, případně číhá na keřích a stromech. Je z motáků nejmenší. Při rozpětí křídel 105 až 120 cm dosahuje délky 41 až 46 cm a hmotnosti od 236 do 442 g (průměrná hmotnost samce 270 g a samice 370 g). Na hnízdiště přilétá v druhé polovině dubna.

Ozývá se jasným "kekekek", vysokým "ggegegeg" nebo dlouhým "pie" a to zejména během toku a svatebních letů, kdy pár vykrouží do značné výšky a samec imponuje samici akrobatickým letem. Velkým obloukem se prudce vrhá dolů a v pádu dělá rychlé obraty, dokonce i "kotrmelce". Vzápětí rychle vystoupá do původní výšky a simuluje útok na samici, která se brání drápy, takže oba ptáci se na chvíli dostanou do svislé polohy. Vzácně útočí i samice na samce. Po několikrát opakovaných zdánlivých útocích dochází ke kopulaci obvykle nedaleko hnízda. Samice staví hnízdo na zemi ve vysoké trávě a v rákosí, ale někdy i na poli - zejména v obilí a v řepce.

Koncem května snese 3 až 5 bílých vajec s průměrnou hmotností 24 g. Na snůšce sedí 27 až 30 dní a to hned po snesení prvního vejce, takže mláďata se líhnou postupně. Potravu loví a přináší samec. Úlovky předává samici ve vzduchu. Po 14 dnech od vylíhnutí mláďat začne lovit i samice. Rodiče se o mláďata v hnízdě starají 30 až 40 dní. Přes naše území obvykle jen prolétnou (na jaře a na podzim). Vzácněji u nás i hnízdí, většinou v malých koloniích (od 3 do 5 párů). Loví zejména hraboše, ale i ještěrky. Během letu dokáží ulovit větší hmyz a menší druhy ptáků. Vzhledem ke způsobu života a lovené kořisti se v sokolnictví nepoužívají.

Zveřejněný text je obsažený v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.