Myslivecké pojmenování

• samec: srnec; samice: srna, čiplenka (srna, která ještě neměla mladé); mládě: srnče
• O historii a původu se více dozvíte zde.
• Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.

Srnec je naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. Žije na celém našem území. Nejvíce se však vyskytuje v pahorkatinových lesích s přilehlou zemědělskou půdou. Srnec je nejmenším představitelem jelenovitých. Dosahuje délky 90 až 140 cm a výšky asi 85 cm. Hmotnost vyvrženého mláděte bývá 13 až 25 kg. Srnci jsou těžší než srny. Letní zbarvení srnčí zvěře je žluto až rezavě červené s málo výrazným nažloutlým zrcadlem. Na jaře se tato zvěř pomalu přebarvuje, bývá to v květnu až červnu. Více se přebarvují mladí jedinci. V říjnu zase rychle mění srst na zimní, která je šedohnědá a hustší. Zrcadlo na zadku je již větší, bíle zbarvené. Srnec ho má oválného tvaru, srna srdčité a na spodní straně je viditelná prodloužená srst zvaná zástěrka.

Mladému srnčekovi se začínají už ve 4 měsících tvořit pučnice, na kterých v říjnu až listopadu vyrůstají první parůžky podobné dvoucentimetrovým tenkým hůlkám, které hned i vytlouká. Shazuje je již v únoru a březnu. Hned po shození prvního paroží začíná růst paroží normální. Toto paroží je během vývoje obalené kožovitým obalem - lýkem. To srnec vytlouká až v červnu. Při vytloukání si srnec čistí parůžky od odumřelého lýka otíráním o větve mladých stromků a keřů. Po vytlučení jsou parůžky světle žluté a poměrně rychle mění barvu nahnědo. Parůžky srnci shazují od října až do prosince. Staré shazují dříve, mladé pozdější. Jen zřídka shodí srnec oboje parůžky najednou.

V dalším roce nasazuje srnec delší a tlustší paroží, ale zůstává obvykle na stupni šesteráka. To znamená, že má tři hroty, jeden dopředu, druhý nahoru a třetí dozadu. Ve spod paroží bývají velké růžice, které mohou být věnčité nebo stříškovité. Starší srnci mají parůžky bohatě perlovité a rýhované. Vývoj paroží srnců kulminuje v 5. až 8. roce. Pak začínají ztrácet na síle a mohutnosti a tehdy mluvíme o srnčích zpátečnících. Při vývoji paroží se velmi často vyskytují různé abnormality, což bývá způsobeno poraněním pučnice nebo nemocí. I poranění nohou má vliv na růst paroží. Deformace parůžků se projeví na opačné straně, než je poraněná noha. Při nemoci nebo poranění varlat parůžky nezkostnatějí, ale jejich růst se projeví tvořením houbovité paruky na hlavě. Srnec ji nemůže shodit a nakonec hyne.

Srnčí zvěři nejlépe vyhovují listnaté a smíšené lesy s loukami a přilehlou zemědělskou půdou. V potravě je velmi vybíravá a vyhledává pouze vysoce výživné rostliny. Spásá listy a větvičky dřevin a keřů, byliny, trávy, lišejníky, houby a různé plody jako žaludy, bukvice a kaštany. Pase se zejména za šera večer a brzy ráno. Srnčí zvěř žije v létě samotářsky, nevytváří stáda, pouze na zimu vytváří skupinky. Každý srnec se snaží ovládat určité teritorium, kterému je věrný více let. Své teritorium si značkuje hrabáním a otloukáním parůžků o větvičky stromů a keřů, čímž zanechává pach výměšků z čelní mezipučnicové žlázy. V takto označeném teritoriu nestrpí žádného soka, a tak může dojít i k soubojům. Jen přestárlí a slabí srnci si nedokáží vybojovat své teritorium a žijí po okrajích teritorií jiných srnců. Srnčí zvěř má výborně vyvinutý sluch a čich, zrak je slabší, ale pohyby v terénu rozpozná. Není vytrvalým běžcem, ale umí se dobře ukrýt v hustých rostlinných zákoutích. Při náhlém vyrušení se ozývá hlasitým bečením. Hlas srnce bývá hrubší, než projev srny.

Srnec si v době říje, tedy od poloviny července do poloviny srpna, vyhledává ve svém teritoriu říjné srny podle jejich pachu ve stopě. Srnec před pářením dlouho honí srnu, která se ozývá velmi hlasitým táhlým pískáním a srnec zas hlasitě fouká. Páření je krátké a často se opakuje. Po skončení říje srny, což trvá 3 až 5 dní, srnec srnu opouští a hledá jinou říjnou srnu. Pokud některá srna nebyla v létě oplodněna, může ji oplodnit do listopadu srnec, který ještě nesundal paroží. Stává se to však velmi zřídka.

V oplozené srně zůstává zárodek v latentním stavu a začíná se vyvíjet až v zimě koncem roku. Po 38 až 40 týdnech, tedy v květnu až červnu, srna klade nejčastěji 2 mláďata, která jsou bíloskvrnitá, což se po dvou měsících ztrácí. Zpočátku leží v utajení v hustém porostu, kam je jejich matka přichází krmit. Jinak se zdržuje dále od mláďat, ale vždy je připravena je chránit. V tomto období mláďata nevylučují žádný pach, a tak zůstávají před predátory chráněna. Mláďata přivolávají matku tenkým pískáním a asi po 10 dnech už běhají s ní. Při matce zůstávají až do příštího jara kromě času říje, když je jejich matka na pár dní opustí. Pohlavně dospívají ve věku jednoho roku. Největším nepřítelem srnčí zvěře jsou vlci, rysi, lišky a toulaví psi. Mláďata může napadnout i kočka divoká, divočák či orel. Mnoho srnčí zvěře uhyne při sklizni obilnin při žních, ale i pod koly automobilů.

Foto: Vladislav Šrajbr

         Leszek Madzia

         www.prirodainfo.cz