Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. V podhorských oblastech je méně častý, ale ojediněle se vyskytuje i v horách. Zbarvení zajíce je přizpůsobeno jeho životnímu prostředí. Má svalnaté tělo s nápadně dlouhými zadními běhy. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Srst (vlna) je hnědá s příměsí barvy světlejší i tmavší. Břicho je bílé, v přechodu na boky je rezavohnědý pruh. Pírko je bílé, na horní straně má černý pruh.

Více informací se dozvíte zde.

Králík divoký je nepůvodní druh, který u nás žije od 13. století. Původní oblastí je severní Afrika a Pyrenejský poloostrov. Králík je mnohem menší než zajíc. Dosahuje délky 40 až 45 cm a hmotnosti do 2,5 kg. Převládá modrošedé až šedohnědé zbarvení. Břišní strana je světlejší. Má zavalité tělo s kulatou hlavou a zaoblené kratší uši. Zadní nohy jsou kratší, než má zajíc. Vyvinuté jsou lépe přední nohy, které slouží na vyhrabávání brlohů. Nejvíce mu vyhovují teplé a suché oblasti s kyprou pískovitou půdou v nížinách a pahorkatinách. Žije v rodinných koloniích vpodzemních brlozích. Každý brloh má několik východů a větrací šachty. Brlohy bývají navzájem propojené. Na pastvu vychází večer a pase se celou noc.

Více informací si můžete přečíst zde.

Kuna skalní osídluje otevřené křovinaté a skalnaté oblasti a stavby blízko osad a vesnic. Souvislým lesním komplexům se vyhýbá. Žije samotářsky. Oproti kuně lesní je kratší, měří cca 45 cm, ale je robusnější. Dosahuje hmotnosti až 2 kg. Srst má šedohnědou, skvrna na hrdle je bílá nebo jen slabě do žluta, dolů se vidlicově rozdvojuje a sahá až na vnitřní stranu předních nohou. Okraje uší má bílé a špičku čenichu růžově zbarvenou. Ocas je tenčí, méně osrstěný, na konci mírně zašpičatělý a tmavší. Tlapky na nohou jsou osrstěné jen slabě, takže ve stopě vynikají i bříška chodidel. Ostré drápy na prstech jí umožňují šplhání i po zdánlivě hladkých skalách. Po zemi se pohybuje krátkými skoky. Kuna skalní se přes den ukrývá ve skalních dutinách, v kupách dřeva, ve stozích a stodolách, ale i v obytných budovách. Na lov vychází za soumraku a při nočním lovu způsobuje značný hluk.

Více se dočtete zde.

Původním domovem ondatry je Severní Amerika. Počátkem 20. století bylo do Čech přivezeno několik párů ondatry pižmové. Odtud se rychle rozšířily téměř do celé Evropy. Dnes se u nás ondatra vyskytuje téměř u všech potoků a řek. Ondatra má torpédový tvar těla, který dosahuje délky asi 37 cm a hmotnosti 1-1,5 kg. Lysý ocas (kormidlo), zboku zploštělý, dosahuje délky až 29 cm. Celkové osrstění je šedohnědé s podélným tmavým pásem po zádech. Břišní strana je světlejší. Její vzácná kožešina bývala v obchodech známá jako bizam. Nohy má hustě osrstěné, pouze chodidla jsou lysá a mozolnatá. Zadní nohy jsou delší než přední a prsty na nich jsou navzájem spojeny úzkou blankou, ohraničenou štětinkami. Ta slouží k plavání. Kratší přední nohy jsou přizpůsobeny na přidržení si potravy a vyhrabávání podzemních chodeb. Z tohoto důvodu jsou na prstech ostré drápy. Ondatra sídlí v nadzemních kopulovitých hradech nebo si vyhrabává chodby v zemitých, ne příliš vysokých březích, hustě zarostlých trávou a keři. Hrady si dělá z měkkých rostlin ve stojatých bažinách nebo v mělkých jezerech a rybnících. 

Pro více informací klikněte zde.

Ilustrační foto: Pavel Prašivka