Srnčí zvěř je naší původní zvěří a dnes patří k naší nejrozšířenější zvěři spárkaté.

Její početní stavy však začaly narůstat až v 19. a 20. století. Z historického hlediska proto není mnoho dostupných pramenů o výskytu a hospodaření se srnčí zvěří.

Lesy byly plné černé a jelení zvěře, díky které byla srnčí zvěř z honitby vytlačována do ústraní na okraje lesů a polních remízů.

Všežravost prasete divokého také početním stavům srnčí zvěře moc neprospívalo, černá zvěř totiž při sběru potravy nepohrdne i čerstvě narozeným srnčetem.

Přirozeným nepřítelem srnčí zvěře byl rys a vlk.

První zmínky o chovu srnčí zvěře v oborách pochází z roku 1376, kdy se začalo s chovem v oboře Lednické u Českých Budějovic a v roce 1535 v oboře na Hluboké.

Chovem srnčí zvěře se zabýval také rod Rožmberků, který nechal založit rozsáhlou oboru pro jelení a srnčí zvěř při městě Třeboni v roce 1579.  Historické záznamy o lovu srnčí zvěře nejsou nijak známé.

K lovu srnčí zvěře se využívala srnčí tenata (sítě k odchytu vysoká 1,3-1,6 m s oky 11x11cm). Palnou zbraní se začalo lovit v 16. století při zavedení zbraní ručnic. V té době se lovilo kulí i velkými broky, které se používaly při naháňkách.

!!! Použití broků bylo zakázáno zákonem č. 225 z roku 1947.

Jedinou výjimku měla tradiční Svatohubertká naháňka na srnčí zvěř na Křivoklátě. První statistické údaje o lovu pochází z roku 1848, kdy bylo v Čechách uloveno 6 468 kusů srnčí zvěře.

Veliký nárůst početních stavů srnčí zvěře v Čechách dokazuje i stav ulovených kusů v roce 1910, kdy už bylo v Čechách uloveno 19 343 kusů, což je trojnásobný nárůst.

Změny v zemědělské výrobě

Tento nárůst početních stavů v přírodě byl také zapříčiněn změnami v zemědělské výrobě. Začalo se hojně s pěstováním pícnin zvláště pak jetelů. Tím došlo k výraznému zlepšení úživnosti všech honiteb.

Více informací naleznete ZDE

 Ilustrační foto: Vlaslav Šrajbr