banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Tipy pro vás

Srnec obecný - historie

Srnec obecný - historie

Srnčí zvěř je naší původní zvěří a dnes patří k naší nejrozšířenější zvěři spárkaté.

Její početní stavy však začaly narůstat až v 19. a 20. století. Z historického hlediska proto není mnoho dostupných pramenů o výskytu a hospodaření se srnčí zvěří.

Lesy byly plné černé a jelení zvěře, díky které byla srnčí zvěř z honitby vytlačována do ústraní na okraje lesů a polních remízů.

Všežravost prasete divokého také početním stavům srnčí zvěře moc neprospívalo, černá zvěř totiž při sběru potravy nepohrdne i čerstvě narozeným srnčetem.

Přirozeným nepřítelem srnčí zvěře byl rys a vlk.

První zmínky o chovu srnčí zvěře v oborách pochází z roku 1376, kdy se začalo s chovem v oboře Lednické u Českých Budějovic a v roce 1535 v oboře na Hluboké.

Chovem srnčí zvěře se zabýval také rod Rožmberků, který nechal založit rozsáhlou oboru pro jelení a srnčí zvěř při městě Třeboni v roce 1579.  Historické záznamy o lovu srnčí zvěře nejsou nijak známé.

K lovu srnčí zvěře se využívala srnčí tenata (sítě k odchytu vysoká 1,3-1,6 m s oky 11x11cm). Palnou zbraní se začalo lovit v 16. století při zavedení zbraní ručnic. V té době se lovilo kulí i velkými broky, které se používaly při naháňkách.

!!! Použití broků bylo zakázáno zákonem č. 225 z roku 1947.

Jedinou výjimku měla tradiční Svatohubertká naháňka na srnčí zvěř na KřivoklátěPrvní statistické údaje o lovu pochází z roku 1848, kdy bylo v Čechách uloveno 6 468 kusů srnčí zvěře.

Veliký nárůst početních stavů srnčí zvěře v Čechách dokazuje i stav ulovených kusů v roce 1910, kdy už bylo v Čechách uloveno 19 343 kusů, což je trojnásobný nárůst.

Změny v zemědělské výrobě

Tento nárůst početních stavů v přírodě byl také zapříčiněn změnami v zemědělské výrobě. Začalo se hojně s pěstováním pícnin zvláště pak jetelů. Tím došlo k výraznému zlepšení úživnosti všech honiteb.

Přirození nepřátelé dnešní doby

Srnčí zvěř nemá v dnešní době mnoho přirozených nepřátel. Ojediněle dochází k ulovení srnčete výrem. Největším nepřítelem pro narozené srnče je paradoxně člověk přírody neznalý, který se snaží nalezené srnče zachránit či si ho pohladit.

Tím dojde k aplikaci lidského pachu a kyseliny máselné z rukou člověka na srnče.

!!!! Takto kontaminované srnče v mnoha případech již srna nepřijme a opustí ho. Mladé srnče přirozeně nemůže v přírodě bez své matky přežít. Vlivem industrializace a rychlému technologickému vývoji, končí každý rok životy desetitisíce srnčat pod koly zemědělských strojů a mnoho dospělé srnčí zvěře pod koly motorových vozidel.

 

Srnec obecný sibiřský

Blízkým příbuzným našeho srnce obecného je SRNEC OBECNÝ SIBIŘSKÝ (Capreolus capreolus pygargus).

Obývá území severního Kavkazu a podle toho se často uvádí přídomek srnec kavkazský. Sibiřští srnci jsou oproti našemu větší s váhou běžně kolem 28 kg. Paroží sibiřského srnce je vysoké 30 až 35 cm, bohatě perlené a často se objevuje i 5 výsad na jedné lodyze. Růže u sibiřského paroží nejsou tak bohaté a jsou poměrně malé.

V Čechách docházelo k pokusům o vysazení tohoto druhu srnce za účelem implementace lepšího genetického kódu, který by měl zajistit bodově kvalitnější a zesílené trofeje místních srnců. Tyto pokusy se ale nezdařily. Dle dostupné literatury od profesora Dyka se pokus zdomácnění sibiřského srnce prováděl v Oravském Podzámku pod vedením lesního správce Mrňa. Bohužel docházelo k nalezení mrtvých srn v období kladení mláďat. Srna nedokázala porodit příliš velká mláďata, jejichž otcem byl fyziologicky robusnější sibiřan.

Mnoho dnešních myslivců zastává názor, že nadprůměrně velké parůžky srnčí zvěře jsou pozůstatkem genetického kódu sibiřských srnců. Dle shora uvedených důvodů je toto tvrzení samozřejmě nepravdivé.

Vliv správného hospodaření a všech okolních faktorů, které zajišťují vysoké kvalitativní hodnoty trofejí srnce obecného, jsou popsány v mnoha odborných publikacích.

Z vlastní zkušenosti vřele doporučujeme publikace Srnčí zvěř I., Srnčí zvěř II., Srnčí zvěř III., od autora Pavla Scherera.

 

ZDROJ:

 

Andreska J., Andresková E. - Tisíc let myslivosti

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Vach Miloslav – Srnčí zvěř

 

Ilustrační foto: Josef Vršan

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím