Sovice sněžní (sněžná) je skoro tak velká jako výr. Samec je téměř čistě bílý. Samice má na těle příčné skvrny. Opeření je velmi husté a tvrdší než u ostatních sov. Zobák i drápy jsou skryty v houští rtů. Duhovka očí je jasně žlutá. Většinou hnízdí v tundrách a náhorních planinách nad hranicí lesů na území Evropy, Asie, Grónska i Kanady. Její rozšíření je závislé na dostupnosti její hlavní potravy, kterým je lumík sibiřský (Lemmus sibiricus) - severský hlodavec připomínající zlaté křečky, za kterým je ochotna podnikat i delší přesuny. 

U nás patří k vzácným zimním hostům. Samice snese do hnízda na zemi od 3 do 11 vajec. Počet vajec závisí na početnosti populace lumíků. Mláďata se líhnou koncem června a v červenci. Hnízdo opouštějí v srpnu. Přestože hlavní složku potravy tvoří lumíci, loví i větší savce do velikosti zajíce, méně pak ptáky. Na kořist číhá z vyvýšených míst ve dne i v noci. Vzhledem k řídkému výskytu, jakož i nezvyklý způsob života, se sovice sněžní v praktickém sokolnictví při lovu nepoužívá. Sněhobílé sovy však působí velmi atraktivně při letových ukázkách ve více sokolnických dvorech u nás i ve světě. V letech 1985 a 1991 Ľubomír France z Bratislavy odchoval ze dvou hnízdění šest mláďat sovice sněžní.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.