Puštík bělavý se velmi podobá puštíkovi obecnému (Strix aluco) a to stavbou těla, zabarvením i žlutým zobákem, avšak je téměř o třetinu větší, i když tmavohnědé až černé oči má naopak menší, takže závoj kolem očí vypadá větší. Ochranné zbarvení opeření má dva základní odstíny - světlejší do šeda a tmavší do hněda. Samec je zbarven stejně jako samice. Opeření nohou přechází částečně i na prsty. Drápy jsou na konci černé. Zejména za letu je nápadný relativně delší ocas (v poměru k tělu), podle něhož je i pojmenován. Puštík bělavý se velikostně řadí na druhé místo mezi sovami hnízdícími u nás - hned za výrem skalním (Bubo bubo). V rozpětí křídel dosahuje 103 až 124 cm při délce těla 50 až 59 cm a hmotnosti od 800 do 1100 g. Zobák je dlouhý 35 až 41 mm a ocas 279 až 326 mm. V listnatých (nejčastěji bukových) a smíšených lesích (jen zřídka v jehličnatých) hnízdí ve velkých dutinách a polodutinách, na zlomených nebo vyhnilých kmenech a v děravých pařezech, ale i při kmeni mezi kořenovými náběhy. Obsazuje i opuštěná hnízda dravců na stromech a nepohrdne ani budkami. Pokud je dostatek potravy, sdílí jedno teritorium i několik párů. Dospělé páry jsou věrné svému hnízdišti po celý rok, migrují jen mladé sovy. Puštík bělavý je aktivní i přes den. Toká již koncem zimy, ale hlasové projevy nejsou tak intenzivní jako u ostatních sov.

Koncem března až dubna snese samice ve 3 až 4 denních intervalech od 2 do 6 vajec (dle dostupnosti potravy) do mělké hnízdní jamky mezi kořenovými náběhy. Mláďata se vylíhnou po 27 až 29 dnech inkubace. Oba rodiče se o ně starají asi měsíc. Samec loví a přináší potravu, samice ji trhá na menší kousky a krmí mláďata. Mladé sovy opouštějí hnízdo po 34 až 35 dnech, ale rodiče je ještě dlouho přikrmují mimo hnízdo. Pokud během péče o mladé naruší hnízdní teritorium nějaký vetřelec včetně člověka, rodiče na něj zaútočí. Puštík bělavý má také jako ostatní sovy výborný sluch, takže dokáže lokalizovat a ulovit kořist i pod sněhem a upřednostňuje přepadový způsob lovu. Požírá především drobné lesní, ale i polní savce a v menší míře i ptáky, ale nepohrdne ani obojživelníky a hmyzem. Obývá mírné podnebné pásmo od Evropy přes Asii až po Japonsko. U nás se vyskytuje jen velmi vzácně v oblasti Beskyd a Šumavy. S ohledem na způsob života a druh kořisti se v sokolnictví při praktickém lovu nepoužívá. Na sokolnických dvorech se ale občas předvádí při letových ukázkách pro veřejnost.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.