Myslivecké pojmenování

• samec: kuňák; samice: kunice; mládě: kuně

Lidové pojmenování

• skalnice, skalačka
• Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.

Kuna skalní osídluje otevřené křovinaté a skalnaté oblasti a stavby blízko osad a vesnic. Souvislým lesním komplexům se vyhýbá. Žije samotářsky. Oproti kuně lesní je kratší, měří cca 45 cm, ale je robusnější. Dosahuje hmotnosti až 2 kg. Srst má šedohnědou, skvrna na hrdle je bílá nebo jen slabě do žluta, dolů se vidlicově rozdvojuje a sahá až na vnitřní stranu předních nohou. Okraje uší má bílé a špičku čenichu růžově zbarvenou. Ocas je tenčí, méně osrstěný, na konci mírně zašpičatělý a tmavší. Tlapky na nohou jsou osrstěné jen slabě, takže ve stopě vynikají i bříška chodidel. Ostré drápy na prstech jí umožňují šplhání i po zdánlivě hladkých skalách. Po zemi se pohybuje krátkými skoky. Kuna skalní se přes den ukrývá ve skalních dutinách, v kupách dřeva, ve stozích a stodolách, ale i v obytných budovách. Na lov vychází za soumraku a při nočním lovu způsobuje značný hluk.

Její hlavní potravou jsou myši, zvlášť si libuje na vejcích ptáků. Loví i krysy, králíky, zajíce a domácí drůbež. Ráda navštěvuje ovocné sady. Požírá hmyz, žížaly, obojživelníky i plazy. Často ze země vyhrabává larvy, kukly čmeláků a vos. Přítomnost této kuny prozrazuje nepříjemně páchnoucí trus, který bývá ve větších množstvích na půdách nebo i vedle plotů a zdí budov. Páření kun skalních probíhá v letních měsících, kdy předvádějí přímo bojové hry. Když se kuna dostane do drůbežáren může napáchat velké škody. V bažantnici ji lze hubit po celý rok. V přírodě je kromě zimních měsíců chráněna.

Foto: Pavel Prašivka