Ve třicátých letech 9. století vytvořili Slované na Moravě a jižním Slovensku dva sousedící feudální státní útvary. Mojmír, který vládl Moravskému knížectví, kolem roku 830 obsadil Nitranské knížectví a vyhnal jeho vládce Pribinu. Vzniklo tak jádro, kolem kterého se expanzivní politikou moravských knížat vytvořila Velká Morava, která kromě Nitrianska a Moravy (včetně Moravského póla až k Vídni) zahrnovala Panonii, Slezsko a Vislansko, Čechy a Lužici (viz mapa). S tak mocným sousedem musela vážně počítat i Franská říše.

Název Velká Morava zaznamenal kolem roku 950 byzantský císař Konstantin Porfyrogenet, který v řecky psaném díle "O zpravování říše vzpomíná i nepokřtěnou Velkou Moravu" Megále Morábia ". Vztahy Velké Moravy s Byzantskou říší se utužili, když císař Michal III. na žádost knížete Rastislava poslal na Velkou Moravu byzantské misionáře Konstantina a Metoděje (863), aby mezi pohanskými Slovany šířili křesťanství. Konstantin sestavil pro Slovany písmo - hlaholici a přeložil evangelia. Metoděj zavedl slovanskou liturgii.

Panonsko-moravská legenda se zmiňuje i o vztahu věrozvěsta Konstantina (v roce 868 přijal jméno Cyril) k sokolnictví. V mládí prý lovil s jestřábem.

Více informací se dozvíte zde.