Ve třicátých letech 9. století vytvořili Slované na Moravě a jižním Slovensku dva sousedící feudální státní útvary. Mojmír, který vládl Moravskému knížectví, kolem roku 830 obsadil Nitranské knížectví a vyhnal jeho vládce Pribinu. Vzniklo tak jádro, kolem kterého se expanzivní politikou moravských knížat vytvořila Velká Morava, která kromě Nitrianska a Moravy (včetně Moravského póla až k Vídni) zahrnovala Panonii, Slezsko a Vislansko, Čechy a Lužici (viz mapa). S tak mocným sousedem musela vážně počítat i Franská říše.

Název Velká Morava zaznamenal kolem roku 950 byzantský císař Konstantin Porfyrogenet, který v řecky psaném díle "O zpravování říše vzpomíná i nepokřtěnou Velkou Moravu" Megále Morábia ". Vztahy Velké Moravy s Byzantskou říší se utužili, když císař Michal III. na žádost knížete Rastislava poslal na Velkou Moravu byzantské misionáře Konstantina a Metoděje (863), aby mezi pohanskými Slovany šířili křesťanství. Konstantin sestavil pro Slovany písmo - hlaholici a přeložil evangelia. Metoděj zavedl slovanskou liturgii.

Panonsko-moravská legenda se zmiňuje i o vztahu věrozvěsta Konstantina (v roce 868 přijal jméno Cyril) k sokolnictví. V mládí prý lovil s jestřábem.

Rastislav se pokoušel dosáhnout nezávislosti na Franské říši, ale kníže Svatopluk ho vydal do rukou bavorského vévody Karlomana, který ho oslepil. Uvěznil však i Svatopluka a Velkou Moravu obsadil. Proti franské okupaci se však Moravané vzbouřili a Karloman Svatopluka propustil, aby vzpouru za pomoci franských vojsk potlačil. Ten se však postavil na stranu vzbouřenců a Bavorov na hlavu porazil. Na jednáních se zástupci Východofranské říše v roce 874 dosáhl výhodnou dohodu, kterou si uvolnil ruce, a mohl se věnovat územní expanzi.

Neznámý autor "Fuldských análů" z let 714 -882 v souvislosti s Velkou Moravou a jejím vládcem Svatoplukem (871 - 894) uvedl, že v roce 869 Svatopluk lovil se sokoly: "Cum falconibus ludum exercens". Zmínky o sokolnictví se v historických pramenech té doby objevují často.

Po Svatoplukově smrti nastoupil na trůn jeho starší syn Mojmír II. a po něm jeho bratr Svatopluk II. Těsně před zánikem Velké Moravy vládl kníže Slavomír, poslední z rodu Mojmírovců. Velká Morava zanikla 4. července 907 v bitvě s Maďary při Bratislavě.

Důkaz rozvinutého sokolnictví na Velké Moravě je zachován na (nákončí) bronzového opasku. Zobrazuje sokolníka s dravým ptákem na ruce (obr. 1).

Obr. 1. Bronzové nákončí opasku z Moravského Jána. Zobrazuje sokolníka s dravým ptákem

O sokolnických tradicích svědčí i nález stříbrné plechové plakety, resp. stříbrného terčíku o průměru 44 mm, na kterém je vytepaný jezdec na koni nesoucí na levé ruce dravého ptáka. Terčík byl nalezen v roce 1949 při archeologickém výzkumu ve Starém Městě na Moravě při Uherském Hradišti (obr. 2) v části "Špitálky" v hrobě č. 15 ležícím v nartexe velkomoravského kostela. Originál je uložen v archeologickém oddělení Moravského muzea v Brně.

Obr. 2. Stříbrný terčík se sokolníkem na koni. Nález ze Starého Města na Moravě u Uherského Hradiště

Forma a úroveň zpracování těchto artefaktů však napovídá, že pocházejí z černomořské oblasti, tedy z Byzance. Na druhé straně, oblečení sokolníků z Moravského Jána při Malackách připomíná soudobý slovansky kroj.

K 1100. výročí Velké Moravy byla v Československu vydána poštovní známka (obr. 3) se zobrazením sokolníka na koni, vytepaný na stříbrném terčíku ze Starého Města na Moravě.

Obr. 3. Jubilejní čs. poštovní známka k 1100 letému výročí Velké Moravy

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.