Přinášíme čtvrtou část seriálu "Sokolnictví na nynějším území Čech a Slovenska v pozdním středověku".

V předchozí časti jsme přinesli zajímavé informace o myslivecké kynologii v pozdním středověku a o nejpoužívanějších loveckých plemenech.

Věděli jste, že sokolnictví mělo velký vliv na hospodářský a politický život ve středověku? Dnes přinášíme informace o diplomacii a sokolnictví?

Vliv sokolnictví v diplomacii středověku

Sokolnictví představovalo v této době tak významný fenomén, že zasahovalo do hospodářského a politického života země. Na Slovensku se ve spisech městského archivu z roku 1555 zachovala stížnost města Košic adresována králi: "... junáci jeho veličenstva i s kapitánem, i pěšky, i z koně, se psy loví, mnoho škody tak způsobí na polích" (úvodní obrázek) .

Z dostupných dobových písemných pramenů se dozvídáme: "Na schůzkách sněmu v Bratislavě v roce 1569 se mnohým pánům zdálo důležitější věcí zajistit si sokola, než se starat o zákonodárné záležitosti. Byli i tací, kteří šli na sněm se zvěřincem, a když se rozcházeli, pánové, kteří byli ze sokoloplodných krajů Slovenska, kde byl chov sokolů, obsypali novými prosbami o tyto dravce ".

T. Nádassdy prosil v listu P. Pálffyho: "Loni jsme žádali Vaši milost, abyste nám obstarali několik rarohů tam ve Vašem kraji, protože jich je tam velká hojnost".

Někteří vášniví sokolníci mysleli na své sokoli i při plnění diplomatických misí nebo během války. Například Fraňo Zay napsal své ženě do Uhroviec, aby nezapomněla, že je čas vybírat jestřábčata, sokolčata a krahujčata (obr. 1).

Obr. 1. Obraz z roku 1628: Dítě a hobby - ostříž lesní. Zámek Herringhausen - Westfalen.

V korespondenci uložené v rodinných archivech našich zemanů se zachovalo mnoho dopisů, které se týkaly sokolnictví. Podle nich k milovníkům sokolnictví patřila rodina Bathyányovců. V roce 1569 poslal L. Banff z hradu Beckov raroha velkého hraběti Bathyányovi. Hrabě Pálffy v témže roce choval pro Bathyányovce dva rarohy velké. Informoval je, že jeden uletěl, ale poranil si nohu, a tak jej znovu odchytili a vyléčili.

Roku 1573 prosil hrabě Bathyány Františka Thurza, aby mu poslal sokoly. Thurzova manželka mu odpověděla: "rároha bych poslala ráda, ale tady na Oravě nemám už ani jednoho".

I vítězný vojevůdce Šimon Forgách ve Velkých Šuranech choval a cvičil sokoly. V roce 1579 napsal do Chorvatska Jurajovi Zrinski. "Tři sokoly Vám chovám, ale nemám člověka, po kterém bych je mohl poslat. Ať pošle pro ně Vaše milost ".

Známými chovateli sokolů byli členové rodiny Zayovci. Podle dochované korespondence jejich známí a příbuzní neustále žádali o sokoli pocházející z hnízdišť kolem Uhrovce a Levic.

Obr. 2: Chytání pernaté zvěře do sítí i za pomoci sokolnického dravce připoutaného šňůrou (17. století).

Do roku 1596 je datovaný výpočet kuních kožešín, tetřevů a krahujců, kteří byli poddaní z okolí Lučence povinni předávat pánům. Záznam obsahoval i povinnost na příkaz vrchnosti lovit zvěř pomocí sítí (obr. 2). Dá se předpokládat, že stanovené kvóty pernaté zvěře plnily za pomoci cvičených jestřábů a krahujců. 

Zveřejněný text je obsažený v publikácii Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTI– 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.