Myslivecká kynologie ve středověku

Postupný vývoj ve společnosti ovlivňoval i myslivost a zároveň i mysliveckou kynologii. Zvyšující se nároky společnosti měly vliv na stále honosnější hony. O tom, jaká lovecká plemena se postupně začaly uplatňovat na honech, svědčí následující fakta.

Téměř všechny lovečtí psi, kteří se ve středověku používali, lze zařadit mezi honiče a kopovy, ke kterým pravděpodobně v 14. až 15. století přibyla viszla. Na našem území se chovali zejména chrti. Tito psi se uplatňovaly při lovu na velkou zvěř - jeleni, medvědi a divoká prasata.

S rozšiřováním výměry orné půdy, luk a pastvin však rostla obliba často honosných honů na malou pernatou i srstnatou zvěř.

Používáním pušek se měnily nároky na práci psů

Už v šestnáctém století se při lovu začaly používat palné zbraně (pušky) a následně se rozvíjely nové formy lovu, kterým již klasičtí honiči nevyhovovali. Psi museli zvěř vyslídit a vystavit nebo vyplašit, aby myslivec mohl střílet nebo cvičený dravý pták zaútočit. Vzrostl význam práce psa po výstřelu, kdy bylo nutné dohledat postřelenou zvěř.

"Ptačí psi" splnili nároky

Žádané vlastnosti měli jen takzvaní ptačí psi, které pro slídičské vlohy nebo schopnost vystavovat používali při lovu s dravými ptáky. V Uhersku, resp. na území Slovenska byl na Zayovském panství v Uhrovci (Slovensko) již kolem roku 1700 doložen cílevědomý chov zlatožluté viszly.

Z německých pramenů pocházejí zmínky o černobílých ohařích používaných výhradně při sokolnickém lovu, kteří jsou považovány za předchůdce nynějších münsterlandských ohařů. Nazývali je "Vogelhunde", tedy "ptačí psi". Typickým psem anglických sokolníků byli špringršpanělé.

Středověk měl hodně zvěře, ale málo úlovků

Navzdory mimořádnému bohatství zvěře byly v 16. století úlovky poměrně málo početné, protože první palné zbraně byly nedokonalé (obr. 1). Ještě v druhé polovině 16. století se s tehdejšími puškami střílelo zejména v oborách, kde bylo možné zvěř shromáždit, což zvyšovalo pravděpodobnost zásahu. Trefit ptáka v letu bylo v těch dobách velmi problematické. Proto se původní způsoby lovu stále udržovaly, ať už šlo o velkolepé hony na jeleny s četnými svorkami honičů, nebo lov kuší, oštěpem, pomocí cvičených dravých ptáků nebo do sítí.

Obr. 1. Sokolník se sokolem, mušketou a psem v 16. století

Lovecké sítě zhotovovali a opravovali nejčastěji rybáři. Existovaly však už i specializovaní mistři zabývající se pletením hedvábných sítí určených na lapání ptáků. Ptáci se chytali i na tzv. ptačí lep. Nejčastěji však ptactvo lovili vycvičení draví ptáci, zejména sokoli a jestřábi.

O tom, že myslivost spolu s rozkvětem jiných činností ovlivňovala hospodářství a diplomacii, se dočtete v následující poslední části našeho seriálu o sokolnictví ve středověku na našem území.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.