V Orientu - této kolébce lidské civilizace, člověk tvořivě rozvinul a zdokonalil i sokolnickou loveckou metodu. Perští vládci při lovu pomocí dravých ptáků jezdili na koních a na vyhledávání a plašení zvěře používali psy. Velcí dravci, zejména orli, se používali při lovu větší zvěře, například divokých prasat a srnců. S menšími dravci lovili volavky, husy a drobnou pernatou zvěř. Při lovu gazel se sokoli nasazovali spolu s chrty. Obliba sokolnictví narůstala, až nakonec ke dvoru perských vládců patřilo tisíce sokolníků. Kolem roku 500 před n. l. byl centrem sokolnictví dnešní Írán (Perská říše), kde byly vyšlechtěny první specializovaná plemena koní, které Peršané získali od severněji žijících stepních nomádských kmenů. Zasvěcené zprávy o tom podal řecký spisovatel, vojevůdce a filozof Xenofón (Kyrú anabasis, Kyrú paidelá), ale zejména Hérodotos ve svém spise "Dějiny" (Historie). Právě Persie se považuje za centrum, ze kterého se lov s dravými ptáky rozšířil do okolních zemí.

Více informací se můžete dozvědět zde.