V Orientu - této kolébce lidské civilizace, člověk tvořivě rozvinul a zdokonalil i sokolnickou loveckou metodu. Perští vládci při lovu pomocí dravých ptáků jezdili na koních a na vyhledávání a plašení zvěře používali psy. Velcí dravci, zejména orli, se používali při lovu větší zvěře, například divokých prasat a srnců. S menšími dravci lovili volavky, husy a drobnou pernatou zvěř. Při lovu gazel se sokoli nasazovali spolu s chrty. Obliba sokolnictví narůstala, až nakonec ke dvoru perských vládců patřilo tisíce sokolníků. Kolem roku 500 před n. l. byl centrem sokolnictví dnešní Írán (Perská říše), kde byly vyšlechtěny první specializovaná plemena koní, které Peršané získali od severněji žijících stepních nomádských kmenů. Zasvěcené zprávy o tom podal řecký spisovatel, vojevůdce a filozof Xenofón (Kyrú anabasis, Kyrú paidelá), ale zejména Hérodotos ve svém spise "Dějiny" (Historie). Právě Persie se považuje za centrum, ze kterého se lov s dravými ptáky rozšířil do okolních zemí.

Procházka na koních se sokolem - Íránská miniatura (18. století)

Historické malby, sochy a reliéfy, které by svědčily o dalším rozvoji sokolnictví v islamské Persii a v arabském světě (tedy po útěku Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622 n.l.), jsou velmi vzácné. Souvisí to s Koránem, který nedovoloval zobrazovat zvěř a lidi a to ani v ornamentální malbě. Přesto je nesporné, že sokolnictví se v těchto zemích praktikovalo na velmi vysoké úrovni.

Jako důkaz mohou sloužit arabské verše. Abu Duad aľ-ljadi (volně přeloženo) napsal: "Otrok, přisluhující pánovi na lovu, musí být tak bystrý a rychlý, jako sokol prudce se vrhající z oblačného nebe na bažanta". V jiném verši uvedl: "Na příkaz jezdce se kůň odrazí, zvedajíc ve skoku kopyta k samému břichu, jako když sokol padající k zemi přitlačuje křídla k tělu".

Zajímavostí je, že sokol je v arabském textu označen perským výrazem "bazi", což svědčí o tom, že Arabové převzali sokolnictví od svých íránských sousedů. Poměrně bohatou odbornou literaturu o lovu s dravými ptáky Arabové vytvořili už v 8. století. V překladech se dostala i do Evropy. Arabští autoři vycházeli ze starších byzantských, perských a indických pramenů.

Sokolník na velbloudovi s chrty

V Metropolitním muzeu v USA je vystavena olověná plastika íránského jezdce se sokolem na pravé ruce (10. století), přičemž způsob nesení sokola je znázorněn velmi realisticky. I původní hebrejské obyvatelstvo Palestiny se věnovalo sokolnictví. Svědčí o tom Talmud, který zakazuje Hebrejcům v sobotu nejen pracovat, ale také nosit na rukou živého tvora včetně sokola. To však znamená, že po zbývající dny v týdnu ho nosit na ruce mohli. Také Židé se věnovali lovu s dravými ptáky, dokazuje to Talmud v textu o králi Davidovi, který vycházel na lov se sítěmi a sokoly. Skutečnost, že sokol je označen perským termínem "bazi", naznačuje, že i do Palestiny se sokolnictví dostalo z Persie.

_{Zveřejněný text je obsažen v publikacii Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.}