Po středověké Evropě v historii sokolnictví pokračujeme obdobím panování Čingischána.

Mongolsko-tatarské kmeny považovaly lov nejen za zábavu a jeden ze zdrojů obživy, ale i za ideální cvičení a praktickou přípravu na boj. Platilo to zejména o sokolnictví. Lov s dravým ptákem nazývali "sestrou války".

Čingischán (1162 - 1227), vlastním jménem Temüdžin (úvodní obrázek), sjednotil kolem malého kmene Mongolů tatarské kmeny a vytvořil jednotný národ disponující ukázněnou jezdeckou armádou, která měla nad soudobými vojsky stejnou převahu jako německé tankové divize v prvních letech druhé světové války. Dobyl Čínu, Turkestán, Afghánistán, Chorézm a střední Asii. Jeho vojevůdci rozšířili ovládané území až po Kaspik a na jihu až po Indus. V jihoruských stepích porazili Polovce.

Mongolové však při svých raženích jen ničili, plenili a vraždili. Nebrali zajatce a zanechávali liduprázdnou a vypálenou krajinu. V roce 1232 Čingischán svolal do Buchary své vojevůdců a místodržitele, aby zavedl pořádek do zprávy impéria, jaké dosud svět nepoznal. Podařilo se mu vytvořit efektivní organizační strukturu, a když v roce 1227 zemřel, mongolské výboje pokračovaly. Dobyli Kyjevskou Rus a porazili uherského krále (obr. 1).

Obr. 1. Výboje Čingischána (vlastním jménem Temüdžin) a Mongolů

Nás však tento vojevůdce a jeden z největších masových vrahů v dějinách, který do nohy zlikvidoval celé kmeny, města a národy, zajímá především jako milovník lovu s dravými ptáky. Na jeho dvoře prý působilo sedm tisíc sokolníků.

Chcete vědět kdo a kdy sestavil nejstarší latinsky psanou učebnici? Koho nazývali "Sokolí císař"? Další zajímavosti Vám přineseme v příštím příspěvku.

_{Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.}