- O historii a původu se více dozvíte zde.
- Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.
Koncem minulého a začátkem tohoto století bylo provedeno v Krkonoších několik pokusů "vysadit" sviště. V 50. letech byl dokonce proveden obdobný pokus v Jeseníkách. Všechny pokusy však skončily nezdarem. V současnosti u nás nežije. Svišť má zavalité tělo a proti zimě ho chrání silná vrstva tuku a hustá dlouhá srst. Zbarvení srsti je rezavohnědé na zádech, boky a spodek těla má žlutošedé. Hlava a konec ocasu jsou téměř černé. Dospělí svišti mají kolem nosu žlutou, tmavě lemovanou půlměsíční skvrnu. Z tlamy jim trčí nažloutlé až oranžové hlodáky. Dospělý svišť dosahuje délky až 50 cm a huňatý ocas bývá dlouhý cca 15 cm. Jeho hmotnost kolísá od 3 do 8 kg, především kvůli zimnímu spánku. Svišti žijí v rodinných koloniích a vyhrabávají si podzemní doupata až do hloubky 1,5 m. Chodby, v nichž zimují, mívají délku až 35 m. Brloh má dva vchody a obytnou komoru. Mimo toho jsou tam vybudovány i slepé chodby na odkládání trusu. Letní brlohy bývají menší, ve vyšších polohách a využívají se v období rození a odchovávání mláďat. Už koncem léta si začínají připravovat výstelku do zimního doupěte. Ukousnou stébla trávy, rozkládají je a po vysušení je odnášejí v tlamě do doupěte. V první polovině října se vrací do doupěte na zimní spánek. Před uložením k zimnímu spánku je prověřován zdravotní stav jednotlivých členů rodiny, který se nazývá odvod. Do nory jsou vpuštěni jen zdraví jedinci. Vchody do doupěte ucpou zeminou a štěrkem. Zimu přespávají stulení do klubíčka a vzájemně se zahřívají. Bývá jich i více než 10 v jednom doupěti.
Během zimního spánku nejedí potravu, jen občas se probouzejí, aby se vyprázdnili v chodbách na to určených. V zimím spátnku trvajícím 6,5 až 7 měsíců je zpomalen metabolismus. Na jaře se probouzejí a nejednou se prohrabávají na povrch i přes vrstvu sněhu. Zpočátku jsou malátní, klopýtavě se pohybují, téměř nepřijímají potravu, víceméně se jen vyhřívají na slunci. Pak se začnou intenzivně pást. Jejich potrava je výlučně rostlinná (vysokohorské trávy a byliny). Svišti se pasou v blízkosti doupat, aby se v nebezpečí mohli skrýt do díry. Na stráži bývá obvykle starý samec, který ostrým hrdelním hvízdáním upozorňuje ostatní na hrozící nebezpečí. Výborný zrak i sluch a vrozená ostražitost jim často zachrání život. V jarním období začíná také páření svišťů. Projevuje se vzájemným objímáním samečků se samičkami. Nejsou vzácné ani souboje mezi samci. Ti bubnují předními tlapkami a s vyceněnými zuby do sebe narážejí a často se přitom i pokoušou. Páření probíhá většinou v doupěti. Po 5 týdnech březosti klade samička v doupěti 2 až 6 slepých a holých mláďat. Do týdne jsou již pokryta jemnou srstí a oči se jim otevírají až po 3 týdnech. Zároveň jim rostou hlodáky. Sají 6 týdnů a pak už vycházejí z doupěte a začínají se pást. Jsou velmi hraví, často se staví na zadní nohy, vyskakují do výšky, honí se a snaží se jeden druhého svalit do trávy. Zatímco dospělí svišti se pasou brzy ráno a v předvečer, mladí se pasou celý den. Rychle rostou a do podzimu dosahují téměř velikosti dospělého jedince. Pohlavně dospívají až ve třetím roce života. Svišti jako ohrožený druh jsou celoročně chráněni. V minulosti je lidé lovili pro kožešinu a tuk, který měl prý léčivé účinky. Rozvíjející se turismus však neprospívá jejich životu. Sviště může ohrozit také orel skalní, rys a liška. Starší svišti brání svými mocnými drápy mláďata.
Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz