Začíná lovná sezóna bažanta, perličky a hrdličky

Původním domovem bažanta je jižní Asie a Japonsko. Do Evropy byl bažant dovezen ve starověku za vlády Římanů. Naši bažanti jsou v současnosti výsledkem křížení mnoha geografických ras, které k nám byly postupně dovezeny. Nejtěžším z nich je bažant mongolský (Phasianus colchicus mongolicus), který má na krku široký někdy vpředu přerušený bílý límec. Vrch hlavy je tmavě zelený bez oušek, dlouhý ocas (klín) je tmavokaštanový a vrch zad je červenohnědý, krk a prsa jsou tmavě zelená. Tomuto bažantovi se podobá bažant kolchidský (Phasianus colchicus colchicus). Je však štíhlejší, měděné barvy a na hlavě má ouška z prodloužených pér. Na krku nemá bílý límec. U nás se můžeme potkat také s bažantem korejským (Phasianus colchicus karpow), který má pomerančově hnědá záda a bílý límec na krku. Kohouti všech těchto ras mají typické pestré zbarvení, prodloužený ocas (klín) a červené bradavičnaté lysiny okolo očí, které jsou zvlášť nápadné v období tokání. Naši bažanti dosahují hmotnosti až 2 kg. Slepice jsou menší, nenápadné pískově hnědé barvy s tmavými vlnkami a s kratším ocasem.
Více informací se můžete dozvědět zde.
Původní zemí hrdličky zahradní je zřejmě Indie, odkud se rozšířila do celé Evropy. Je menší než holub domácí a dosahuje hmotnosti cca 200 g. Je bledě šedá s hnědorůžovým leskem. Dospělí ptáci mají na záhlaví a bocích krku černý pásek. Široký konec ocasu je zespodu bílý. Hrdlička zahradní je rozšířená v parcích, sadech i na hřbitovech. Vyhýbá se lesním komplexům a horským oblastem. Za potravou létá na pole a na hospodářské dvory. Živí se semeny plevelů i kulturních rostlin. Žije v párech a hnízdo si dělá na vyšších stromech, ale někdy i ve stavbách. Hnízdí 2krát až 3krát do roka, od března až do září. V době tokání se ozývá vrkáním. Samička snáší obvykle 2 vejce. Zahřívají je střídavě oba partneři po dobu 15 dní. Vylíhlá mláďata jsou velmi slabě opeřená. První týden je rodiče krmí přetrávenou potravou z vole. Mláďata rychle rostou a po 2 týdnech vylétají z hnízda. Na zimu se hrdličky stahují do hejn a soustředí se v blízkosti zdrojů potravy, často v hospodářských stavbách a v blízkosti měst.
Více informací se můžete dozvědět zde.
Ilustrační foto: Vladislav Šrajbr