Dalekohled možňuje rozeznat v pozorovaném obraze více podrobností, které volným okem vnímáme. To platí ve dne i v noci. Udává kolikrát dalekohled přibližuje pozorovaný předmět (obr. 1).

Konkrétně dalekohledem 10 x 50 vidíme v obraze pod patřičným zorným úhlem předmět vzdálený od nás 150 m tak, jako by jsme ho viděli volnýma očima bez dalekohledu ve vzdálenosti 15 m (150 m : 10 = 15 m).

Z matematických výpočtů vyplývá, že od zvětšení dalekohledu je nepřímo úměrná jeho světelnost a přímo úměrná optická mohutnost (výkonnost za šera), tedy viditelnost při zhoršených světelných podmínkách.

Nedoporučuje se však na dosáhnutí lepši viditelnosti, která má svoji fyziologickou hranici (přizpůsobivost očních zřítelnic). Mohou ji maximálně využít jen věkově mladší myslivci. Rozhodování se pro větší a tím i zároveň těžší dalekohled s velkým zvětšením ať již pozorovací či puškový má svá omezení.

Obr. 1: Obraz zvětšený 1x, 7x a 12x

Zvětšení není možné bez omezení zvyšovat. Zmenšuje se tím zorné pole a chvění rukou s pozorovacím dalekohledem se projeví rozostřením obrazu a chvění puškového dalekohledu značným rozkolísáním zamiřovací osnovy, což téměř znemožní pozorování nebo zamíření cíle. 

Zorné pole

Je to úsek krajiny, který vidíme dalekohledem při pozorování, nebo zamíření na cíl. Vyjadřuje se ve stupních (úhel), metrech, případně v % na vzdálenost 1000 m pro pozorovací dalekohledy a na vzdálenost 100 m pro puškové dalekohledy (obr. 2).

Obr 2: Porovnání zorného pole našich očí s pozorovacím dalekohledem se zvětšením 10x

Větší rozsah zorného pole umožňuje pozorovat větší prostor. U puškového dalekohledu umožňuje rychleji najít cíl, tedy rychleji zamířit.

Rozsah zorného pole dalekohledu, pokud není udaný v prospektu nebo katalogu, můžeme zjistit tak, že zamíříme dalekohled na centimetrové měřítko umístěné ve vzdálenosti 10 m od dalekohledu. Šířku (výšku odečteného pole v cm (v metrech)) násobíme deseti a dostaneme rozsah zorného pole ve vzdálenosti 100 m (1000 m).

Při zvětšování ohniskové vzdálenosti je zorné pole menší a koncentrovanější na jednotlivé objekty. Současně je ale celý obraz plochy. Při narůstající ohniskové vzdálenosti objektivu se popředí, pozorovaný objekt a pozadí zdánlivě přibližují a splývají do jedné roviny.

Obr 3: Úhly zorného pole v stupních při jednotlivých ohniskových vzdálenostech objektivů ve fotografii

Ohnisková vzdálenost je vzdálenost ohniska objektivu od středu optické soustavy objektivu.

Podle délky ohniskové vzdálenosti rozdělujeme v optice objektivy na:

• standardní kolem vzdálenosti 50 mm; perspektiva zobrazení velmi přesně odpovídá perspektivě našeho oka,
• širokoúhlé mají ohniskovou vzdálenost menší než 50 mm (16 – 35 mm); úhel záběru je širší než úhel záběru našeho oka; charakteristickou vlastností těchto objektivů je dojem větší prostorové šířky obrazu,
• teleobjektivy mají ohniskovou vzdálenost větší než 50 mm (85 – 200 mm); umožňují dobré pozorování vzdálených objektů; zkracování vzdálenosti a relativně malá hloubka ostrosti, kterými jsou tyto objektivy charakteristické, pomáhají izolovat pozorované předměty od pozadí a proto jsou teleobjektivy ideální na pozorování detailů,
• super teleobjektivy s ohniskovou vzdálenosti nad 300 mm až do 600 mm umožňují také pozorovat detaily, které jsou pro oči téměř neviditelné, zejména za snížené viditelnosti v tmavých lesních porostech.

Pro názornost uvádíme úhly zorného pole při jednotlivých ohniskových vzdálenostech objektivu ve fotografii: 16 mm - 180°; 17 mm - 104°; 20 mm - 94°; 24 mm - 84°; 28 mm - 75°; 35 mm - 63°; 50 mm - 47°; 85 m - 28,5°; 100 mm - 24°; 135 mm - 18°; 200 mm - 12,30°; 300 mm - 8,10°; 400 mm - 6,11°; 500 mm - 5°; 600 mm - 4,10° (obr. 7).

Ohnisko objektivu je bod, ve kterém se setkávají světelné paprsky procházející objektivem. Okulár je zadní výstupní soustava čoček dalekohledu, která se očnicí přikládá k oku.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Křivjanský: Myslivecké střelectví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.