Střelba na zvěř

Střelba na zvěř musí být přesná, aby se zvěř zbytečně netrápila. Nesmí však ohrožovat ani lidi ani jinou zvěř. V souladu s platným zákonem o myslivosti můžeme střílet na dobře rozpoznanou zvěř. Zbraň by měla myslivci dobře sedět do ramene, zejména v zimě při teplém oblečení. Kulová zbraň musí být vhodně nastřelená. Náboj, ráže a druh střely (broku) musí odpovídat druhu zvěře. U vysoké zvěře je třeba mířit zásadně na komoru a nejlépe tehdy, když je zvěř obrácena bokem. Tehdy je i klasické značení zvěře (obr. 2).

Obr. 2. Značení raticové zvěře při zásahu: a) na komoru, b) nízko na komoru, c) na stehno, d) na stavec anebo na jeho trn, pod páteř, e) na ledviny, f) na měkko 

Nejvhodnější zbraní je kulovnice. Střílí se s oporou, pokud možno na stojící zvěř a na přiměřenou vzdálenost. Kulobroková zbraň je nejvhodnější na divočáky na společném lovu a šelmy, kde se střílí i v běhu s přiměřeným předsazením. Na stojící vysokou zvěř je možné střílet i zepředu, pokud je k střelci obrácena šikmo. Ze zadu střílet na vysokou je nemyslivecké. Střelbu na „štich“ si mohou dovolit jen dobří střelci. Rovněž se nedoporučuje střílet na vysokou zvěř, když je ke střelci obrácená přímo zadní částí těla (obr. 3). 

Před zvěří nesmí být žádná překážka, která by mohla změnit dráhu letu střely. Když se střílí na zvěř na větší vzdálenost šikmo nahoru nebo dolů, míří se vždy trochu níže. Při střelbě brokem na malou zvěř je zapotřebí přiměřeně předsadit (obr. 4 a 5) v závislosti na rychlosti pohybu zvěře a vzdálenosti, na kterou střílíme. Rovněž u pernaté zvěře je charakteristické značení zásahu (obr. 1).

Obr. 1. Značení pernaté  zvěře

Správné zaměření na zvěř

Lov, zejména zamíření na zvěř není tak jednoduchou záležitostí, jako se na první pohled zdá. Příčinou neúspěchu při střelbě mohou být přírodní (terénní) překážky, ale zejména nesprávný odhad umístění zásahu na zvěř stojící v různých polohách. Velmi často střelec tyto okolnosti nesprávně vyhodnotí a výsledkem je pak chybená nebo postřelená zvěř. Neuškodí, když si názorně ukážeme některá postavení zvěře přilovu a zopakujeme si správné místo smrtelného zásahu v různých polohách zvěře, které je na obr. 3 vyznačeno černě.

Obr. 3. Místo a pravděpodobnost smrtelného zásahu, které je vyznačeno černě při různém postavení zvěře:1 - za lopatkou a ramenní kostí v hrudním koši (komoře) se nacházejí životně důležité orgány; srdce a plíce, poraněníkteré je smrtelné; 2 - při kolmém postavení zvěře na střelce (blat) je 100 % - ní možnost zásahu; 3 - stojí-li zvěř bokemje 80 % - ní možnost zásahu; 4 - stojí-li zvěř více-méně šikmo, poskytuje 30 – 40 % - ní možnost zásahu; 5 – na zvěř stojící čelem (na ostro) je jenom 10 – 15 % -ní možnost zásahu; 6 - na zvěř stojící k střelci zadkem se střílí jen ve vyjímečných případech (dostřel, nemoc, špičák nebo šavler ohrožující kvalitní jedince v říji); 7 - zvěř odcházející od střelce, která se po něm ohlíží je 20 – 30 % - ní možnost zásahu; 8 - zvěř bokem odvrácená a odcházející od střelce, poskytuje50 – 60 % - ní možnost zásahu; 9, 10 - při střelbě z bezprostřední vzdálenosti (8 až 10 m) je nutné mířit výše a z vysokéhoposedu dolů na zvěř přicházející nebo odcházející je třeba mířit blíže k páteři, aby střela účinně proletěla tělemzvířete centrálním zásahem a nejen okrajovým, přičemž je možnost zásahu v obou případech 80 % - ní; 11 - na hlavu zvířete v porostu (vysoká tráva, obilí, slunečnice a pod.) raději nestřílejme, protože pravděpodobnost zásahu odhademna tělo zvířete dole, vlevo nebo vpravo je 0 – 10 % - ní; 12 - na zvěř, která nás pozoruje z porostu čelně, nestřílejme aniodhadem, protože pravděpodobnost zásahu je 0 – 5 % - ní.

Obr. 4. Míření a předsazování na běžicího zajíce: A přímo na střelce, B od střelce, C kolmo před střelce (zleva)

Obr. 5. Míření a předsazování (shora): na bažanta, kačenu, koroptev a sluku

_{Zveřejněný text je obsažený v publikaci Tomáš Krivjanský: Myslivecké střelectví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.}