U kulových zbraní se používají jednospouště s napínáčkem.

Kromě určujících faktorů, t. j. balistických vlastností střely a přesností výroby hlavně má na přesnost střelby a správné umístění zásahu vliv i spouštění nebo uvolnění spoušťového mechanismu zbraně.

V podstatě jde o stlačení jazýčku spouště tak, aby se uvolnil bicí mechanismus zbraně s následným odpálením náboje v nábojové komoře. Tento zdánlivě jednoduchý úkon zahrnuje celou škálu možnosti, které mohou ovlivnit výstřel v kladném i záporném smyslu.

Spoušť je páka, která slouží k bezprostřednímu uvolnění úderového mechanismu tlakem prstů na její spodní část,neboli jazýček spouště, který vystupuje ze zbraně. Ten je zpravidla chráněn lučíkem.

Spoušťový mechanismus musí umožnit především plynulé spuštění, tedy uvolnění napnutého bicího mechanismu zbraně. Součástky mechanismu musí být opracovány tak, aby nedocházelo k zadrhávání při vzájemném tření styčných ploch a plochy po sobě lehce klouzaly. Síle, kterou musíme působit na jazýček spouště, aby se uvolnil bicí mechanismus říkáme odpor spouště. Tento odpor je daný volbou pružin a pákových převodů jednotlivých součástí.

Úderník nebo kohout je zajištěný v napnuté poloze spoušťovou pákou, která zapadá do ozubu (rastu) úderníku.

Délka chodu spouště je dána hloubkou ozubu a délkou příslušných pákových převodů mezi jazýčkem spouště a ozubem. U klasické spouště má být tento chod 2 - 3 mm v závislosti na druhu zbraně a konstrukci bicího mechanismu kulovnice a 1,5 - 2 mm u brokovnice. Hodnota odporu spouště bývá v rozpětí 2 - 2,5 kp (20 - 25 N) a je dána příslušnou normou. Volba odporu spouště závisí též na osobnosti střelce. Při střelbě brokovou zbraní je pro impulsivní povahy lépe volit odpor asi 20 N, pro klidnější povahy 25 - 30 N. Odpor spouště u kulovnice má být v rozmezí 20 - 30 N.

Všechny tyto hodnoty se vztahují na klasické spouštění bez napínáčku. Velikost záchytného ozubu musí být navržena tak, aby bicí mechanismus byl bezpečně zadržen v napnuté poloze.

Z uvedeného vyplývá, že veškeré amatérské pokusy o „zjemněni“ spouště opilováváním jsou nebezpečné a mohou byt zdrojem smrtelných úrazů. Zejména u brokových zbraní může dojít k předčasnému výstřelu při uzamykání zbraně, kdy zbraň není ještě připravena k výstřelu.

Snahy o zvýšení citlivosti spouště spadají do doby, kdy se začali používat na spouštění bicího mechanismu spouště. První písemná zmínka o použití napínáčku je z Mnichova z roku 1534, kde byl popsán napínáček, u kterého měla spoušť tvar jehly. Podstatou napínačku je páka, která svým pohybem vychýlí spoušťovou páku, která pak uvolní bicí mechanismus. Páka napínáčku má vlastní pružinu, která se před výstřelem napíná. Vhodnou volbou pákových převodů a vzájemným nastavením se ovlivňuje potřebná síla na uvolnění bicího mechanismu. Samozřejmě síly potřebné k odpálení křesadlových nebo kolečkových zámků byly podstatně větší než u dnešních bicích mechanismů. V průběhu vývoje napínáčku se vyvinula celá řada různých napínačků, od jednoduchých až po složité, které se skládaly z třech až pěti do sebe navzájem zapadajících pak, které zmenšovaly sílu potřebnou k odpálení.

Postupem času se napínáčky zjednodušovaly a přizpůsobovaly se sériové výrobě. Komplikované a složité tvary pak se nahrazovaly jednoduchými, přičemž funkce napínáčku byla zachována. Nejvíce používanými napínáčky u současných zbraní je napínáček německý (obr. 11), dvoujazyčkový a napínaček francouzský (obr. 12) – jednojazýčkový tzv. zpětný.

Svou konstrukci je německý - dvoujazýčkový napínáček vhodnější pro použití v kulovnicích a kulovničkách (loveckých i sportovních). Je velmi citlivý a lehko nastavitelný, s přirozeným pohybem obou jazýčků, pohybem prstu směrem k sobě. Stlačením zadního jazýčku se napínáček napíná, předním se spouští.

Stlačením zadního jazýčku se napne pružina napínačku tak, že ozub ramínka zaskočí za ozub vlastní spouště. Stlačením nebo jen dotykem přední spouště se vymrští ramínko směrem vzhůru a nárazem na spoušťovou páku uvolní úderník. Regulace citlivosti se provádí regulačním šroubkem.

Ze zbraně se může s tímto napínáčkem vystřelit i bez napnutého napínáčku pouhým stisknutím přední spouště, ale odpor spouště je podstatně větší.

Francouzský napínáček

Francouzský napínáček je vhodný pro použití ve zbraních se sklopnými hlavněmi (trojáky, kulobrokovnice, kulové kozlice), kde se zřetelem na více úderových zařízení jsou oba spoušťové jazýčky plně využité. Každý mechanismuz je ovládán jednou spouští a v lučíku nezůstává místo na další jazýček pro napnutí napínáčku.

Francouzský napínáček na rozdíl od německého se napíná pohybem spouště směrem dopředu t. j. směrem k ústi hlavní. Od toho je odvozen název zpětný. Při tomto pohybu se páka napínáčku zachytí za ozub záchytu. Při stlačení spouště dozadu se záchyt pootočí a tím uvolní páku napínáčku, která působením pružiny udeří do spoušťové páky a ta uvolní příslušné kladívko. Tak jako u německého napínáčku, tak i u francouzského napínáčku lze vystřelit pouhým stiskem spouště bez předchozího napnutí, přitom je však odpor spouště podstatně větší.

Nastavení citlivosti napínáčku se provádí regulačním šroubkem.

Z praktického hlediska je třeba upozornit na možnou záměnu jazýčků u německého napínáčku. Pokud nemá střelec dostatečnou praxi a v domnění že napíná napínáček stiskne přední spoušť bez přípravy a zamíření, může způsobit katastrofu. U tohoto napínáčku platí, že stlačením zadního napínacího jazýčku směrem dopředu k ústi hlavně se spustí bicí mechanismus a vzniká nežádoucí výstřel. Také není správné nastavovat na lovecké kulovnici napínáček na „dýchnutí“, tedy na nejmenší odpor. Platí pravidlo, že zbraň nabíjíme až na střeleckém stanovišti (na lovu nebo střelnici) a napínáček napínáme až před výstřelem.

Pokud jsme z nějakého důvodu nevystřelili, tak napínáček při zajištěné zbrani ihned zrušíme.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Křivjanský: Myslivecké střelectví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.