Puškové dalekohledy vyvinuté podle nejnovějších poznatků vědy a techniky nabízejí naproti běžným mechanickým mířidlům (hledí, muška popřípadě dioptr) nesporné výhody, dosažené optickou cestou.

Při míření mechanickými mířidly se musí oko střelce s určitými těžkostmi přizpůsobovat třem různým vzdálenostem.

Například, když vidíme ostře hledí, potom je muška a cíl neostrý (tupý) a naopak. Oko postupně zaostřuje cíl, mušku, hledí.

Nedokonalé přizpůsobení oka všem těmto podmínkám je zdrojem chyb při míření. Všechny tyto problémy odpadají při použití puškového dalekohledu (obr. 2), protože cíl vidíme v zamiřovací osnově (obr. 1)

Obr. 1: Zamiřovací osnova puškového dalekohledu

Nejčastější chyby

Hodně myslivců při střelbě s puškovým dalekohledem dělá některou z pěti nejčastějších chyb při stabilizování zbraně a míření před výstřelem (obr. 3):

• 1. Nesprávně založená zbraň do ramene, popřípadě neopřená vůbec, přičemž se pažba dotýká patou hlaviště ohybu lokte a tím se v plné míře projeví vliv zpětného rázu.
• 2. Nesprávně zalícená zbraň. Líc střelce se neopírá ani o hřbet pažby ani o lícnici, čímž může dojit k poranění tváře střelce, zejména hřbetem pažby typu Monte Carlo U Combi, popřípadě i tvrdými hranami okuláru, nemluvě o chybě v zamíření.
• 3. Zamiřovací (ne zaměřovací) oko střelce je daleko od okuláru puškového dalekohledu, (ne puškohledu), jehož kruhový průměr úměrný vzdálenosti a poloze oka je nepravidelně zmenšený okrajovým stínem, čímž střelec nevidí celé kruhové pole okuláru, ani celou zamiřovací osnovu (ne zaměřovací), ale jen její menší část s centrálním bodem (nitkový kříž, hrot, kruhový bod), přičemž zásah je posunutý na tu stranu, kde byl nejtlustší stín.
• 4. Pravá (u leváků levá) ruka nedostatečně drží (obepíná) krk pažby, proto téměř natažený ukazováček se svojí horní hranou dotýká pažby, i kovového dna nábojové schránky zbraně, přičemž nedostatečně ohnuté první dva články ukazovačku neumožňuji plynule tisknout na spoušť středem bříška prvního článku ukazovačku kolmo zepředu, ale šikmo z boku. Výsledkem je netrefení nebo poranění zvěře s průvodními následky.
• 5. Nesprávně opřená zbraň přímo o kmen (větev) stromu, bez vsunutí ruky mezi zbraň a kmen, jako měkčí oporu na zmírnění bočního nárazu zbraně v momentě výstřelu. Střela z takto „stabilizované“ zbraně určitě nezasáhne cíl!

Obr. 2: Pohled do puškového dalekohledu v řezu: 1 - soustava čoček objektivu, 2 - zamiřovací osnova vyrytá do skleněné destičky, 3 - ohnicko objektivu, 4 - čočky tvořící převratný systém obrazu o 180, 5 - ohnisko okuláru, 6 -  soustava okuláru

Obr. 3: Pět nejčastějších cyhb při stabilizování kulové zbraně a míření před výstřelem

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Křivjanský: Myslivecké střelectví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.