Pozorovací a střelecká optika

Dnes se už nenajde myslivec, který by nedokázal ocenit, co pro prakticky lov znamená pozorovací (obr. 3) a střelecká (obr. 1 a 2) myslivecká optika. Používá se pro pozorování života zvěře všech druhů.

Nezáleží zda jde o lov ve dne na zvěř srstnatou nebo pernatou, nebo o lov v noci za svitu měsíce (úplněk) na černou zvěř. Kdo má slabší zrak a používá na jeho korekci brýle nebo kontaktní čočky, nemůže bez vhodné pozorovací a střelecké optiky odpovědně vykonávat právo myslivosti.

Najdou se různí „umělci“, kteří popírají skutečnost, že střílet v lese na vzdálenost více než 100 metrů bez optiky, je v lepším případě z 80 % plýtvání střelivem. Častěji však dochází k postřelení zvěře, která se pak velmi pracně dohledává a někdy ani s pomocí loveckého psa se nedohledá. Takovýto přístup k odstřelu zvěře nemá z humánního ani ekonomického hlediska nic společného s mysliveckým přístupem k lovu zvěře.

Střelba nad 100 až do 200 metrů je optimum, které myslivec s použitím kvalitní lovecké optiky může přijmout.

Přitom je potřebná souhra příznivých okolností, musí se zbavit lovecké horečky, zaujmout správnou polohu s oporou, aby měl zbraň dokonale stabilizovanou. Ale ani při vyloučeni chyb při střelbě neobstojí tvrzení o zaručeném úspěchu. Ten ovlivňuje mnoho faktorů.

Proto je potřebné ujasnit si pojem kvalitní myslivecké optiky. Předpokládáme, že málokdo z nás loví jenom proto, aby z lovu něco vytěžil a proto loví i zakázanými prostředky t. j. noktovisory (zařízení pro noční vidění) nebo pomocí laserů.

Pokud si někdo myslí, že koupí staršího (pozorovacího nebo puškového) dalekohledu, s velkou světelností a výkonností za šera (optickou mohutností) za nízkou cenu, provedl dobrý obchod, tak se zpravidla velmi mýlí. Laciná myslivecká optika, i když zachovalá, skrývá v sobě neustálou hrozbu postupného objevování různých nedostatků, tak jako nemocí u staršího člověka.

Může to být zarosení, zakalení nebo rozlepení čoček objektivu, poškrábání, praskliny, dvojitý obraz, nemožnost zaostření, povrchové deformace a u střelecké optiky také poškození rektifikačního zařízení či zmizení zamiřovací osnovy.

• Optika má pomáhat tam, kde oko nestačí a pravě zde se laciná koupě draze vymstí.

Buď nevidíme nic, nebo máme neostrý obraz, nebo se obrysy ztrácí v zrcadlení. Držáky (ne montáže) takovýchto puškových dalekohledů nebývají s ohledem na jejich opotřebovatelnost obzvlášť precisní.

Potom je taková optika vhodná jen pro použití za dobrých světelných podmínek. Objektivy dalekohledů je nutné chránit před znečištěním a poškrábáním. Mají nanesenou antireflexní vrstvu (protiodrazovou) na vstupní části každého volně stojícího členu v optické soustavě.

Zabraňuje vzniku odrazů čímž zvyšuje světelnost objektivu až o 30 %. Zamezuje prosvětlení v protisvětle. Objektivy chráněné antireflexní vrstvou mají modrý, fialový, oranžový, zelený, hnědý, popřípadě další barevný nádech (obr. 4).

Obr. 4. Detail triedru s antireflexní vrstvou na objektivech

Mechanickým čištěním, například kapesníkem nebo papírem se antireflexní vrstva poškozuje. Je citlivá na mastnoty, chemikálie - louhy, kyseliny nebo jine agresivní látky. Mohli by ji poškodit a snížit tak rozpoznávací schopnost, popřípadě úplně znehodnotit (rozleptat). Proto objektivy, ale i okuláry chráníme proti znečištění krytkami a na nevyhnutelné čištění používáme jemný vlasový a nemastný štěteček, který vypereme v lékařském lihu. Větší nečistoty se odstraňují tamponem vaty namočeným v éteru.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Křivjanský: Myslivecké střelectví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.