banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Etika a historie myslivosti

Historie lovu vlka obecného (Canis lupus)

Historie lovu vlka obecného (Canis lupus)

Vlk obecný je původním obyvatelem území celé Evropy. Jelikož byl vždy člověkem pronásledován a loven, jsou dnešní početní stavy vlků ve střední Evropě malé. Tomuto stavu se nelze ani divit. Vlk je největší šelmou psovitou žijící na našem území. Pro myslivce a chovatele zvěře byl vždy nezvaným predátorem, který lovil vysokou, srnčí i černou zvěř pomocí štvanice. Věčně pronásledovaný vlk se tak začal vyhýbat území, které bylo obydleno člověkem.

Z dochovaných historických pramenů je patrné, že početní stavy vlka na našem území byly kolísavé již v době středověku. Proti vlkům chránili zemědělci svá stáda pomocí oplocení, ale pokud nastala doba nouze o potravu, vlčí smečka se nezastavila před ničím. Například na Moravě se pohybovala smečka hladovějících vlků v okolí hradu Buchlov, v roce 1044.

V roce 1268 vydal král Přemysl Otakar II. pokyn k vykopání vlčí jámy u každé vsi. Pokoušeli se tak lovit vlka pomocí návnady v podobě husy nebo selete. Takový lov však nebyl nijak znatelně úspěšný. Zajímavostí, která stojí za zmínku je historický záznam kronikáře, který zachytil vlčí smečku jako proroctví.

Také toho roku bylo vidět velké množství vlků z obou stra před branami pražského hradu, kteří hlasitě vyli, čímž předtuchou věštili špatný výsledek českému národu,“

Autor zápisu tak popisuje předzvěst bitvy na Moravském poli r. 1278, smrt Přemysla Otakara II., a hladomor v Čechách.

Zkušenosti s vlčí populací měl i lovecký personál na Rožmberském panství. Jak je patrné z listu Rožmberského úředníka na panství Vimperk Jana Černého z Vinoře, který píše dne 13.1559 Jakubu Krčínovi zprávu:

„Jest mi oznámeno, že by vlci sehnali 4 jeleny do jedný leči. K těm přibyli ještě dva a tak jest jich pospolu šest. Postavuji se vlkům a nebojí se jich. Rozuměti, že jsou v dosti malý leče nedaleko od Drslavic. Kdybyste ráčil povolení dáti, aby se zbili, zjednal bych tenato zvířecí. Roztrhnou-li se různo, zadáví je vlci a přejdou-li do cizích lesů, jiní je ztepou. “ 

Za uloveného vlka Hejtmané na českých panství vypláceli 1 zlatý a za mladého dokonce 1,2 zlatého.

Početní stavy vlků se zvedly až v období třicetileté války. Celá země byla zpustošená a plné padlých zvířat a zdechlin. Ty samozřejmě tvořily bohatou potravu vlků, bohužel mezi ni patřila i mrtvá těla lidí padlých v boji. Vlci se tak hojně lovili na panství Český Krumlov, Schwarzenberských panství a třeba také na Křivoklátsku. Například na panství Český Krumlov bylo v letech 1603-1649 uloveno 694 vlků.   

Vlci se historicky lovili pomocí vlčí jámy, vlčí zahrádky, vlčích tenat a samozřejmě odstřelem.

Rozšíření lovu pomocí vlčí jámy nastalo v 17. století, kdy docházelo k celkovému zvýšení zájmu o myslivost a chov zvěře. Vlčí jáma musela být 4m hluboká a přibližně i stejně široká. Podle druhu zeminy, kde byla jáma vykopána, došlo ještě k vyložení spodní části dřevěnými palisádami, aby se chycený vlk nemohl z jámy nikterak vyhrabat. Značnou nevýhodou tohoto způsobu lovu byl fakt, že ve vlčích jámách naházely smrt i jiné druhy zvěře, zejména spárkaté. Proto se tento druh lovu historicky spíše nedoporučoval. Roku 1720 zrušil okamžitě na svém panství tento druh lovu kníže Schwarzenberg. Jako alternativa lovu se začaly pořádat na Vlky naháňky.  

Chytání vlků do pastí ovšem neskončilo. Novou metodou bylo zřizování tzv. vlčí obory, ohrady nebo zahrádky. Jednalo se o kruh o průměru 10 m, který byl ohražen dvojím hustým, vysokým plotem. Mezi ploty byla vytvořena úzká chodba, velikosti vlčích rozměrů, aby jí mohl vlk proběhnout. Ve vnitř kruhu byla vždy pro vlka nachystána živá návnada. Většinou se jednalo o mládě kozy a ovce. Vstup do pasti byl možný pouze úzkými dvířky. Jak vlk neustále pastí obíhal, docházelo k zavírání dvířek.

Tenata na Vlky byla o polovic menší, než tenata na vysokou. Vlk ovšem není tak snadno chytatelný, jako například zvěř spárkatá. Bylo obtížné zvíře nahnat požadovaným směrem, i když jsou známy případy, kde se lov zdařil. S příchodem modernizace zbraní v 17. století, dochází k velkým úspěchům lovu vlků na našem území. Svědčí o tom i skutečnost, že v první polovině 18. století se již nedovídáme o vysokých počtech ulovených vlků, ale jsou historicky známy pouze lokální zprávy o posledních úlovcích.  V roce 1907 byl uloven poslední vlk v Jeseníkách a na Moravě byl uloven poslední vlk 5.3.1914. Bylo to na panství Český Těšín lesní správy Bukov.

 

 

Více informací o vlkovi se dozvíte zde.

 

 

ZDROJ:

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

 

Foto: Vladislav Šrajbr

 

 

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím