banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Etika a historie myslivosti

Historie jezevce lesního (Meles meles)

Historie jezevce lesního (Meles meles)

Zoologicky patří jezevec lesní mezi naše šelmy lasicovité. Jeho způsob života tomu však moc nenapovídá, hlavně proto, že se jezevec ukládá k zimnímu spánku. K těmto účelům si jezevec vyhrabává v podzemí rozsáhlé nory, které jsou, díky své velikosti, myslivci nazývány hrady.

Potkat toto krásně pruhované zvíře přes den je prakticky málo pravděpodobné. Jezevec je nočním tvorem a to i při shánění potravy. Pro myslivost není takovou hrozbou jako ostatní šelmy žijící na našem území. Jeho potravu tvoří převážně hmyz, hraboši, rostliny a rád likviduje pozůstatky uhynulých zvířat. Pro lesní a polní krajinu je tak jezevec hodně přínosným zvířetem. Na druhou stranu nikdy nepohrdne malým zajíčkem a v jarním období dosti likviduje ptačí hnízda. V zimním období by měl problémy se uživit, proto se pravidelně ukládá k zimnímu spánku. Ten je nepravidelný a jezevec se několikrát za zimu probudí aby se vyprázdnil a napil.

Historie lovu jezevce není nikterak bohatá. Byl loven převážně pro svoji lahodnou zvěřinu, kůži a sádlo. Zvěřina jezevce musela být pouze z mladého kusu. U sádla převažoval lov ztučnělého jezevce připraveného na zimní spánek. Kůže nikdy nebyla zpracovávána na kožešinu, ale pouze na ozdobu loveckých brašen. Jezevec byl chytán jak do sítí tak do speciálních nášlapných želez.    

Lov pomocí loveckých psů byl a dodnes je velice obtížný. Jezevec je silné a bojovné zvíře a svůj život si razantně chrání.

V 17. století bylo k norování jezevce používáno dosti netradiční lovecké nářadí jakým byly například: jezevčí kleště, kterými se dal jezevec vytáhnou z nory za hlavu, jezevčí hák a jezevčí vidlice. Tyto morbidní nástroje se dnes již naštěstí nepoužívají. Norování jezevce pomocí loveckých psů však většinou končí pracným vykopáváním nory a často i usmrcením loveckého psa. V historických záznamech jsou známy případy lovu jezevce pomocí vykuřování z nory. Tento způsob lovu měl poměrně dost rizik, na které doplatil i dědeček našeho předního jazykovědce Josefa Jungmanna. Ten byl hajným na Křivoklátsku a právě vykuřování se mu stalo osudným. V matrice města Beroun se o této nešťastné události dochoval následující zápis:

„Dne 15. listopadu 1745 konán pohřeb v Hudlicích Josefa Jungmanna, který s fořtem na Kůlnách, Švábem, v lese jezevce kouřem vyháněli, do díry vlezli a v ní se udusili a mrtví oba nalezeni byli. Věku svého měl 30 let.“

Přelom v lovu jezevce nastal v druhé polovině 19. století společně s rozvojem chovu zvěře drobné. Jezevec byl považován za zvěř škodnou a proto začal být loven celoročně. Díky "Zákonu o ochraně několika druhů zvířat zeměvzdělání užitečných“ byl jezevec zařazen mezi chráněnou zvěř. Bylo tomu v roce 1870. Od té doby mohl být jezevec loven pouze v samostatných uznaných bažantnicích.  Od roku 1980 je zákaz používat jezevce při zkouškách psů norníků. Dnes je doba lovu jezevce stanovena na období od 1.9. do 30.11.    

 

Mysliveckou mluvu jezevce si můžete přečíst zde.

 

Ing. Chlasták Radek

 

ZDROJ:

Andreska J., Andresková E., - Tisíc let myslivosti

Vach M. a kolektiv - Myslivost

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím