Je zajímavé, jaký vliv měla zeměpisná poloha a složení obyvatelstva na popularitu sokolnictví v jednotlivých zemích. Jedna země udávala trendy v sokolnictví, v jiné upřednostňovali snížení nákladů a proto využívali sokola stěhovavého a v další zemi kladli důraz na eleganci v sokolnictví s rarohy.

Zeměpisná poloha a složení obyvatelstva ovlivňovalo sokolnictví

Do konce 17. století rozšíření sokolnictví ovlivnila i zeměpisná poloha a demografická struktura obyvatelstva jednotlivých zemí Evropy. V oblastech, kde převažovala měšťanská nebo venkovská kultura, například ve Švýcarsku, byl lov s dravými ptáky téměř neznámý.

Sokolnictví v Nizozemsku určovalo trendy

Naproti tomu Nizozemsko se díky výhodné zeměpisné poloze tranzitní země, vhodné na chytání dravců na tahu, stalo střediskem svobodných sokolníků, které se do svých služeb snažili získat panovníci a šlechta, a tak působili v sokolnických dvorech celé Evropy. Vlámské výrazy pro sokolnický výstroj a výcvik významně ovlivnily odbornou sokolnickou řeč (obr. 1).

Obr. 1. Vlámský motiv jezdce s jestřábem. Vlámské odborné výrazy významně ovlivnily sokolnický jazyk

Německá šlechta

Lov s dravci vysokého letu byl většinou, vzhledem k vysokým finančním nákladům, vyhrazen příslušníkům vysoké šlechty, kteří se v Německu orientovali především na sokola stěhovavého.

Francouzi si potrpí na eleganci

Ve Francii si sokolníci nejvíce cenili raroha jižního, který tehdy obýval mnohem větší území než dnes, takže byl známý i v Německu. Raroh jižní byl klasickým "dámským" sokolem a umožnil rozvoj elegantnější formy sokolnictví, při které pěkně oblečené a upravené ženy jezdily v dámském sedle se vzhledově velmi pěknými sokoly (obr. 2).

Obr. 2. Elegantnější forma sokolnictví s výslovně estetickými prvky jízdy na koni v dámském sedle. Monika Hiebeler při předvádění útoku sokola na lákadlo na hradě Rosenburg v Rakousku (2007)

Německo a Anglie vydělávali s jestřábi

Venkovská šlechta naproti tomu s oblibou lovila s dravci nízkého letu. V Německu a Anglii zejména s jestřábem, protože tento dravec si, vzhledem k nízkým pořizovacím nákladům a vysoké účinnosti při lovu malé zvěře, na sebe vydělal. Italové dávali přednost krahujcům.

Šlechtic lovil se sokolem téměř výlučně na koni ve spolupráci s dobře vycvičeným mysliveckým slídičem nebo ohařem. To si mohli dovolit jen opravdu zámožní sokolníci (obr. 3 a 4), kteří na našem území lovili zejména koroptve, křepelky, bažanty a zajíce.

Obr. 3. Vrchol sokolnického umění. Útok raroha velkého na lákadlo nabízené sokolníky na koni. Člen našeho klubu Vladimír Garaj při předvádění na hradě Rosenburg v Rakousku (2006).

Obr. 4. Šlechtic lovil se sokolem téměř výlučně na koni ve spolupráci s dobře vycvičeným loveckým slídičem a ohařem. Člen SKS Vladimír Garaj při předvádění na hradě Rosenburg v Rakousku (2006).

Ze zápisu v deníku Juraje Rákocziho ze dne 23. a 25. října 1647 vyplývá, že na lovu u Velkého Varadína neměl dost loveckých dravců. Lovil i s chrty a ulovil 90 zajíců, 3 srny a 32 bažantů.

Sokolnictví v diplomacii přináší mír zemím

Promyšlené darování sokolů pomohlo v roce 1652 vyřešit složitý mezinárodní konflikt a úspěšně ukončit ruskou vojenskou výpravu proti Chánovi Chosrevovi, který bojovými akcemi narušil spojení mezi Persií a Moskvou a nebezpečně se blížil k Astrachánu.

O sokolnictví se zmiňuje A. Sedláček ve svém díle "Hrady, zámky a tvrze království českého", když uvádí: "Ještě než sokola zkrotili předkové naši krahujce, takže ho na ptáky pustit mohli. Pokud bylo hodně sněhu, bylo lepší štvát zajíců sokolmi jako chrty nebo jestřáby (Díl III., str. 231). Stávalo se někdy, že pronásledující pták, i když vycvičený, uletěl. Uvádí se i příklad. Jednoho času pan Strežimerský jezdil na lovu. Honil ptáky s jestřábem. Když ptáci vstali, vrhl po nich jestřába. Ten pohnul se po nich, ale uletěl (Díl IX., str. 251). Sněmovné usnesení z roku 1656 ustanovuje ... obzvlášť pražské revíry a lesy pronásledujícími ptáky nejezdit ".

Dravci jako zbraně v boji s nepřítelem

V Jiráskových "Starých pověstech českých" je zajímavá forma, jakou Neklanův posel vyzývá udatných bojovníků do války proti knížeti Vlastislavovi: "Ať každý, kdo má sokola nebo rároha, krahujce nebo káné bélokuré, ať je vezme s sebou do pole, ať nikdo tyto dravce doma nenechává. Kdo by tak neučinil, kdo by se poli vyhnul, ten, že zahyne, ten, že bude tímto mečem popraven."

Z textu výzvy je zřejmé, že draví ptáci se v té době používali i v boji.

O tom, jak bylo sokolnictví rozšířeno v našich zeměpisných polohách, se dočteme v následující části, která nám přinese i pár praktických rad z praxe krocení dravců. Můžeme si porovnat zda se tyto praktiky používají i dnes.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.