V českých a slovenský zemích sokolnictví v letech 1647 až 1700 nemělo takovou popularitu jako u západních sousedů. Navzdory této skutečnosti však máme zkušenosti se sokolnictvím, ba dokonce náš sokolnický mistr napsal sokolnickou příručku z níž čerpal i rakouský učenec!

V jednom dokumentu z benešovského panství je uvedeno, že poddaným se povoluje lovit "s jestřáby a ohary". Znamená to, že poddaní měli dovoleno odchytávat jestřáby a cvičit je na lov. Zajímavé je, že již v tomto období museli být v okolí Benešova chovaní ohaři (obr. 1).

Obr. 1. Lov s krahujcem

I český umělec Václav Hollar se zapsal do historie sokolnictví měděnou rytinou "Březen" ze série dvanácti měsíců.

Při podrobném studiu českých historických pramenů lze nalézt mnoho dalších zmínek o sokolnictví. Přesto však třeba konstatovat, že v českých zemích nedosáhlo takovou oblibu a rozšíření jako v jiných evropských zemích. Podobné informace jsou i ve slovenských resp. uherských písemnostech.

Například urbář slovenské hradního panství Budatín z roku 1658 určoval okolním obcím povinnost odevzdat ročně 76 jestřábů a "Hajný Sidor Martinec, Jano Kučiak, Jano Bulena, Tomáš Ligáč, Greguš Sliviaček, Kuba Kozubek, Stano Jancuou, Jano Hrušnov povinní dle urbárního počtu vypsaných jariabky oddávat , k tomu všichni každoročně srny no 4, bravuv divokých no 2, krahujců jeden každý po páru. Který by z nich povinnost tuto zanedbal, povinnen bude dáti za jariabka Floren 1, za srnu fl. 4, za brava fl. 6, za krahujčí pár fl. 3" (obr. 1).

Uherský král Ludvík I. Velký z rodu Anjouovcû, byl také významným sokolníkem. Během své vlády dal postavit nynější Zvolenský zámek jako lovecké sídlo.

První písemné příručky pro výcvik dravců

Jeho vrchním sokolnické mistrem byl Ladislav Ungarus, který napsal v latině knihu o sokolnictví: "Magister aucupatorium herodiorum" (Učitel lovu volavek) (obr. 2).

Originál tohoto díla se nezachoval, ale počátkem 15. století z něj čerpal rakouský učenec Eberhard Hicfeld, který také napsal latinské dílo: "Aucupatorium herodiorum" (Lov volavek). Zpracoval i německou verzi, kterou Ernst Dombrowski zahrnul do prvního svazku díla "Altdeutsches Weidwerk", zveřejněného v roce 1886 ve Vídni.

Obr. 2. Ladislav Ungarus napsal knihu o sokolnictví v latině: "Magister aucupatorium herodiorum" (Učitel lovu volavek). Vydavatel Ernst Dombrowski.

Praktický návod pro lov volavek

Jde o praktický návod na výcvik sokolů pro lov volavek (obr. 2 a 3):

"Z hnízda vybraného sokola nesmíš nechat zhubnout, když ho nosíš na ruce, aby zkrotl. Když s ním hned od začátku správně zacházíš, získá správné návyky a dobře se vyvíjí.

Vyvaruj se i toho, aby si ho nosil na ruce v horkém počasí. Pokud chceš mít rychlého a obratného sokola, musíš ho nejprve naučit bez připoutání poslouchat a dorážet na lákadlo. Pak ho nech lákadlo přivolat sokolníkům na zemi. Jakmile na zavolání bez váhání prudce udeří na lákadlo, bude i na ruce poslušný. Pak nech, aby lákadlo, které musí být velké, nesl sokolník na koni. Ať ho drží v ruce a ukazuje sokolovi po tři dny. Ten, kdo vrhá sokola na lákadlo, musí to udělat plnou rychlostí. Kdyby ho vrhal ledabyle, sokol se velmi rychle naučí nectnostem.

Když už sokol natolik pokročil, že rychle a ochotně chytá lákadlo, tak ten, co drží lákadlo, ať už ho k sobě nevolá, ale ať je ticho. Pak ať se schová do skrýše a odtud vrhá lákadlo před sokola, ale tak, aby mu jím neublížil. Sokolník na koni, držící sokola na ruce, ať jde plnou rychlostí. Pokud sokol zaútočí na lákadlo s plnou prudkostí, musíš ho za odměnu nakrmit dobrým ptačím masem. S takto vycvičeným sokolem už pak můžeš lovit. Pokud si ho však takto vycvičil, ani v budoucnu ho nekrm živými ptáky, ale jen jejich dobrým masem! "

Obr. 3. Lov volavek

 Obr. 4. Lov volavek

Historie sokolnictví nám připomíná umění

Sokolnické lovy volavek připomíná i známý "Volavčí sloup" ze začátku 17. století v Altenhagene (nynější Nizozemsko).

Na průčelí habsburského císařského sokolnického dvora Laxenburg u Vídně jsou umístěna sousoší, na kterých cvičený dravec usmrcuje volavku, další zatíná drápy do divoké husy a jiný zabíjí lišku (obr. 5 a 6). Zajímavé je i sousoší dětí s dravcem ze zámku Greilenstein jim Waldviertel (obr. 7).

Obr. 5. Sousoší: Dravec usmrcující volavku. Sokolnický dvor na zámku Laxenburg u Vídně.

Obr. 6. Sousoší: Dravec usmrcující volavku. Sokolnický dvor na zámku Laxenburg u Vídně.

Nejen některé návody a praktiky našich předků v sokolnictví nám pomáhají v dnešní době. Duch minulosti je citelný v současnosti. Je zřejmé, že neustále čerpáme z moudrostí zachovalými předky a vylepšujeme již vynalezeno. Odkaz předků je stále živý i v podobě umění.

Obr. 7. Sousoší: Putti s dravcem při balustrádě zámku Greilenstein jim Waldviertel.

O tom, že fenomén sokolnictví se projevil i v literatuře a to nejen odborné, ale i například v dramatické tvorbě Williama Shapespeara se dočtete v následující části - Sokolnictví v dramatickém umění, diplomacii a obchodu v 17. a 18. století.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.