Poslední část seriálu o svatém Trifonovi nás seznámí s přísnými kritérii pro výběr sokolnického personálu, o přísných trestech za usmrcení sokola a o tom, že technika lovu za vlády Alexeje Michajloviče byla podobná té dnešní.

Hierarchie v sokolnictví na carském dvoře

O dravce se staralo hierarchicky organizované společenství sokolnických chovatelů, cvičitelů a lovců na čele s vysokým dvorním úředníkem zvaným "Sokolničij" (obr. 1). Podléhali mu nižší úředníci, krečetníci, sokolníci a jestřábníci zařazeni do různých funkcí a hodností (obr. 2).

Obr. 1. Ceremoniál pasování za nejvyššího carova "Sokolničija". Car Alexej Michajlovič v křesle

Obr. 2. Carovi sokolníci pózují malířům

Tvrdá disciplína - štědrá odměna

Podle historických pramenů z roku 1632 car krečetníkům přiděloval pozemky jako "léno". Sokolníkům a jestřábníkům méně. Sokolnický personál podléhal tvrdé disciplíně. Už výběr do sokolnických služeb byl velmi přísný. Vybraný uchazeč musel akceptovat, "že za třetí přestupek bude bez milosti poslán za Lenu" (sibiřská řeka v oblasti, kam deportovali vyhnance).

Vysoké náklady na sokolnictví přinášely tvrdé tresty za usmrcení dravce

Náklady na provoz sokolnických dvorů byly nepředstavitelně vysoké. Pro lovecké sokoly, jestřáby, orly, ale také supy se kvůli výcviku či jako potrava chovalo až sto tisíc holubů, což prý vůbec nestačilo, takže další holubi se museli přikupovat. Nepovolaným byl přístup do sokolnických dvorů, ale také k vypuštěným dravcům zakázán. Usmrcení sokola bylo jedním z nejtěžších trestných činů.

Nezměněná technika lovu

Technika lovu používaná za vlády Alexeje Michajloviče byla téměř stejná jako dnes (obr. 3 a 4). Sokoli lovili z ruky a z krouživého letu. S jestřáby se lovilo z ruky - pěšky nebo na koni.

Obr. 3. Ceremoniál Alexeje Michajloviče

Lovilo se na bažanty, koroptve, sluky, volavky, havrany, vrány, divoké husy, divoké kachny a zajíce. Popularitě se těšil i lov na skřivana, když jeden dravec útočil shora a druhý napadl kořist zespodu. Umění sokola se hodnotilo podle toho, do jaké výšky dokázal vzlétnout, kolikrát zaútočil na kořist a jak prudký byl jeho střemhlavý let.

Obr. 4. Carští sokolníci

I po zavedení loveckých palných zbraní se sokolnictví v Rusku těšilo oblibě díky vzrušujícím a nádherným zážitkům, které milovníkům cvičených dravců poskytoval pohled na rychlý let a prudký útok cvičeného ptáka. Sokolnictví na carském dvoře vzkvétalo a upadalo podle toho, jaký měl k němu vztah vládnoucí panovník.

Tradici lovu s dravci jako poslední obnovila carevna Kateřina II., i když sama se lovu aktivně neúčastnila. Vydržela se však celé hodiny dívat na oslňující drama rozličných lovů. Po její smrti i v Rusku sokolnictví ustoupilo jiným způsobem lovu a v původní podobě se zachovalo jen v středoasijských carských državách (obr. 5).

Obr. 5. Sokolnictví se v původní podobě zachovalo jen v atredoázijských carských državách

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.