Přinášíme zajímavý seriál, kde se v první části dozvíme, kdo byl svatý Trifon a zjistíme že to byl "kolega" svatého Bavona, o kterém jsme už psali.

Druhá část nám představí význam sokolnictví v politice v carském Rusku. Sokolové hráli důležitou roli v diplomatických vyjednáváních, podobně jako na našem území v pozdním středověku. Car si vysoce cenil svých dravců a tomuto koníčku věnoval hodně pozornosti. O tom, jak byla přísná kritéria při výběru sokolnického personálu si povíme v třetí části. 

Svatý Bavon versus svatý Trifon

Protikladem legendy o svatém Bavonovi je ruská pověst o svatém Trifonovi Patrikejevovi, sokolníkovi ruského cara Ivana Hrozného, který vládl v letech 1530 - 1584. Legenda hovoří o Trifonovi, kterému při lovu nedaleko osady Naprudnyj (dnes Trifonova ulice v Moskvě) uletěl nejlepší carův bílý sokol. Nazlobený car mu pod hrozbou trestu smrti přikázal, aby do tří dnů vzácného dravce našel a znovu chytil.

Trifon celé tři dny pročesával blízký les, který měl název "Sokolničij", ale sokola se mu nepodařilo najít. Zcela vysílený na sklonku třetího dne usnul.

Vznik legendy o svatém Trifonov

Ve snu se mu zjevil jeho patron, svatý Trifon, na koni s bílým sokolem na ruce. Řekl mu, kde najde sokola sedícího na borovici. Ihned se vzbudil, vyhledal označený strom, přivolal sokola na ruku a těsně před vypršením lhůty ho stihl předat carovi.

Sokolník dal na místě zázraku svatému Trifonovi postavit malý chrám z bílého kamene v "novgorodském" slohu, který nepodlehl požáru po obsazení Moskvy císařem Napoleonem a zachoval se dodnes (obr. 1).

Obr. 1. Chrám svatého Trifona Patrikieva v Moskvě

Trifonova ikona a vzácná malba ze 16. století, které znázorňují svatého Trifona s bílým sokolem na pravé ruce (obr. 2 a 3), jsou umístěny v Treťjakovské galerii.

Obr. 2. Ikona svatého Trifona na koni s bílým sokolem.

Kladný vliv sokolnictví na politický život

V 16. a 17. století se v carském Rusku chov sokolů soustřeďoval do největších měst - Kyjeva, Moskvy a Novgorodu, což dokladuje množství písemných záznamů z doby kyjevského velkoknížete Jaroslava Moudrého a cara Ivana Hrozného. Dá se říci, že sokolnictví zasahovalo i do politického života Ruska, vždyť právě darování sokolů těm správným lidem v roce 1616 umožnilo carovi získat půjčku na boj s Litvou.

Obr. 3. Obraz svatého Trifona se sokolem

Regule - první lovecká příručka v Rusku

Ruské sokolnictví mělo kromě duchovního patrona v osobě svatého Trifona i skutečného velikána mezi sokolníky, cara Alexeje Michajloviče Romanova (1645 -1676), kterému se říkalo "car sokolníků" (obr. 4 a 5).

Obr. 4. Car Alexej Michajlovič Romanov. Nejznámější sokolník nejen v Rusku, ale i v Evropě té doby

Napsal první specializovanou loveckou příručku v Rusku s názvem Regule (Urjadnik - Správce), v níž se vyznává z velké vášně k sokolnictví: "Lovte a bavte se, těšte se této ušlechtilé zábavě, která povznáší a obveseluje srdce, takže smutek ani žal k člověku nemají přístup. Nepropásněte vhodný den, vydávejte se na lov co nejčastěji, vypouštějte sokoly na kořist horlivě a snažte se, aby ptáci nezapomněli nic ze svého obdivuhodného umění. "

Obr. 5. Ruský car Alexej Michajlovič Romanov, autor Regulí

Na obrovských sokolnických dvorech na dědičných statcích Alexeje Michajloviče v Semjonovském a Kolomenském chovali kolem tří tisíc loveckých dravců a většina z nich patřila mezi ušlechtilé sokoly, které car obdivoval nejvíce.

"Jak ten sokol nevýslovné krásné vyletěl!" Psal car svému vrchnímu sokolníkovi. "Hned prvním letem zahnal na jedno místo hejno kačíc. Když nad nimi kroužil podruhé vzlétla jedna, ostrochvostka a on ji z milosti Boží, pro tvé modlitby pokud tvému ​​štěstí tak srazil, že se ve vzduchu desetkrát převrátila a spustila se na vodu. Už ji chtěli dostřelit, ale on ji srazil takovou silou, že z ní vyšly střeva, takže ve vodě nevydržela a vyběhla na břeh, kde ji přitlačil k zemi. "

Více o významu a vlivu sokolnictví v politice carského Ruska přineseme v následující části.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.