V roce 1318 byl v Moskvě založen první sokolnický dvůr (obr. 1). Sokolnické dvory s přilehlými pozemky pod správou bojarů se za vlády moskevského knížete Ivana Kalita (1328 - 1340) rozšířily po celém území knížectví. Jeho starší syn a nástupce Simeon Hrdý (1340 - 1353) předal v poslední vůli sokolnické usedlosti spolu s vládou nad knížectvím svému bratrovi Ivanovi II. (1353 - 1359), který sokolnictví povýšil nad ostatní způsoby lovu (úvodní obrázek).

Kníže Vasilij I. a sokolnictví

Za panování knížete Vasilije I. (1389 - 1425) se razily mince, na kterých byl zobrazen jezdec na koni se sokolem na pravé ruce. Stejný motiv se v tomto období objevoval i na mincích dalších ruských knížectví: Dmitrovského, Možajského, Haličského, Verejského, Kašinského, Gorogenského a Tverského. Svědčí to o skutečnosti, že ve všech velkých i malých knížectvích severovýchodního Ruska bylo sokolnictví velmi oblíbené (obr. 2). Vasilij I. dokonce uzákonil sokolníka na koni jako erbovní znak Moskvy. Místní část Moskvy se i dnes nazývá "Sokolniky".

Chytači sokolů

Carové si cvičených sokolů cenili natolik, že vysílali skupiny chytačů sokolů (dvacet až třicetičlennou vatagy na čele s atamanem), aby chytali dospělé ptáky nebo vybírali mláďata z hnízd v Zavolží a na Pečore, na murmanském, zimním a terském pobřeží, v oblastech při Bílém moři, na ostrově Novaja Zemlja a později i na Sibiři. Pomyčíci měli stanovený minimální počet ptáků, které museli chytit; odměnu dostávali, pouze pokud daný počet překročili. Carem byly přesně stanoveny způsoby chytání sokolů, jejich doprava, potrava chytačů i dravců.

Všichni pomyčíci ve vatazích měli přísný zákaz "pít vodku, kouřit tabák, hrát kostky ..., aby se carovým sokolům od opilých a nečistých mužiků nestalo nic špatného". Ataman vatagy prokazoval speciálním pověřením opatřeným červenou carskou pečetí, na které byly uvedeny sokolnické privilegia. Měli právo požadovat potravu pro sebe a sokoly, pomocné pracovní síly, dopravní prostředky a nocleh. Lovci sokolů byli osvobozeni od všech místních poplatků a daní.

Lovy se sokoly v Evropě v 15. století

Sokola pocházejícího z nynějšího území Slovenska by neodmítl ani král. Ľudovít V. takové dary rád přijímal, neboť si v lovu s dravými ptáky velmi liboval. Často se z Vyšehradu vydal přes Dunaj do Novohradu (nynější okres Lučenec a Veľký Krtíš), aby si zalovil se sokoly. Dobré sokolníky povyšoval do zemanského stavu.

I král Zikmund často lovil v okolí Bratislavy, zejména na Žitném Ostrově. Jak vyplývá z účetních knih města Bratislavy, v roce 1434 přivezl s sebou velké množství loveckých sokolů, pro které muselo město vyhotovit klece.

V roce 1435 koupilo město Bardiov (nynější Bardejov) pravděpodobně nevycvičené sokola z Rozhanoviec při Košicích za 9 zlatých, naproti tomu za jestřába zaplatilo 300 dinárů.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.