Renesance sokolnictví ve světě začala v druhé polovině 20. století. Vznikaly národní sokolnické spolky, většinou pod patronátem národních mysliveckých organizací, a to v Anglii, Německu, Rakousku, Maďarsku, Československu, Francii, Nizozemsku, Portugalsku, Rakousku, Rusku, Slovensku, Španělsku, Švýcarsku, Itálii a ve skandinávských zemích; v zámoří v Kanadě, Mexiku a USA. V Evropě vznikla i Evropská unie sokolníků.

Jednou z nejznámějších postav moderního britského sokolnictví se stal prezident Britisch Falconers Clubu - Jack G. Mavrogordato.

Na přelomu 19. - 20. století působil v Německu Christoph von Biedermann. Zemřel po poranění oka, které mu způsobil sokol, když mu nechtěně vletěl do obličeje. Otcem myšlenky založení "Deutscher Falkenorden" - Německého sokolnického řádu (DFO), byl nadšenec Dr. Jungklaus, občanským povoláním lékař, který však aktivním sokolníkem nebyl.

Aktivními sokolníky, kteří se zasloužili o vznik DFO byli například Renz Waller (obr. 1 a úvodní obrázek), Prof. J. Thienemann (ornitolog a praktický sokolník z Východního Pruska), Dr. Engelmann, Dr. Kleinstaüber, prezident DFO Dr. Heinz Brull.

Obr. 1. Spisovatel a umělec Renz Waller (vlevo) a fotograf Horst Nisters (vpravo).

V 60. až 70. letech 20. století byli nejvýznamnějšími osobnostmi německého sokolnictví Dr. Otto Witt a Dr. Christian Saar s manželkou (obr. 2 a 3).

Obr. 2. Dr. Otto Witt z NSR nasazuje čepici sokolovi stěhovavému na I.mezinárodním setkání sokolníků Československa v Opočně v roce 1969.

Obr. 3. Dr. Christian Saar s manželkou v Opočně v roce 1969. Předvedl ukázkové lovy bažantů a koroptví se sokolem stěhovavým ve spolupráci se dvěma pointry.

V Rakousku působí dvě sokolnické organizace, a to

• Rakouský sokolnický řád [Österreichischer falknerorden (OFO)] a
• Rakouský sokolnický svaz [Österreichischer falknerbundn (ÖFB)].

Prvním prezidentem ÖFB byl Franz Adametz (v roce 1950), dále Karl Hornberg (1951), hrabě Otto Abensperg (1954), Dr. Otto Savera (od května 1954), zemský myslivecký mistr Rudolg Graef (1962), Dr. Eduard Tratnik - Frankl (leden 1965), dipl. Inq. Róbert Lattermann (1966) a hrabě Otto Abensperg (1967).

Od června v roce 1956 se čestným členem ÖFB stal Fridrich Mensdorff - Pouilly, který emigroval z Československa.

Prvními sokolnickými mistry řádu byli v roce 1951 hrabě Imre Hardegg a v roce 1966 Otto Marcik a Gottfried Sigl.

obr. 4. Znaky: a) Britského sokolnického klubu, b) Britského Hawking klubu, c) kentského sokolnického centra, d) Britského centrálního sokolnického klubu, e) Německého sokolnického klubu, f), g), h), i) Rakouského sokolnického svazu.

Dalšími sokolnickými mistry se stali v roce 1951 Hannes Schmidler, 1952 a hrabě Fridrich Mensdorff - Pouilly, 1960 Dominik Kolinger, 1962/63 Outta Marčík a Gottfried Sigl, 1966 Erwin Fillafer a Rudolf Bodner, 1973/74 Florian Pabst, 1982 Heinz Pils a 1986 Ing. Huber - Hofer.

Obr. 5. Znaky: a), b), c) Rakouského sokolnického  svazu, od) Maďarského klubu sokolníků, e) Československého klubu sokolníků, f) Českého klubu sokolníků, g) Slovenského klubu sokolníků, h) Evropské sokolnické unie, i) Německého sokolnického klubu.

Národní sokolnické kluby si pro identifikaci svých členů vytvořili vlastní sokolnické znaky (obr. 4 a 5).

Obr. 6. Claus Wentzlaff se svými šesti orly mořskými ve věku od 20 do 72 dnů.

Mezi velké sokolníky působící v ÖFB patřil od roku 1975/76 i Claus Fentzloff, který se věnoval umělému odchovu dravců (obr. 6).

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.