Povinnosti poddaných

Z urbárů, které na našem území platily v letech 1504 až 1514, je zřejmé, že kromě zásobování zeměpánů zemědělskými plodinami, plnění pracovní povinnosti na panském a určených dodávek řemeslných výrobků byli mnozí poddaní povinni odevzdávat vrchnosti přesně stanovené počty jednotlivých druhů zvěře, například zajíců , srn, křepelek, ale i jelení zvěře, bažantů, divokých prasat a podobně. V urbárech jsou zachovány záznamy o povinnosti poddaných chovat pro zeměpána lovecké psy, dále plést a opravovat sítě na lapání zvěře a ptáků, zejména krahulčí, jestřábů a sokolů, chovat a cvičit dravé ptáky a zásobovat panství kožešinami.

Proč právě nitranský raroh velký?

Zachovalo se mnoho písemných zpráv, které dokazují, že ze sokolů byl nejvyhledávanější nitranský raroh velký. Tvrdili o něm, že je rychlejší než nejprudší severák a stoupá výš než ostatní sokoli.

V cizině věděli, že nejlepší sokoli si mohou zaopatřit v Nitranské a Novohradské župě. Měli o nich zájem nejen uherští feudálové, ale i knížata z Neapole a z Ferary. Velmoži byli ochotni vyvážit kvalitního sokola zlatem. Český historik, olomoucký biskup Dubravius, napsal, že v roce 1520 jágerský biskup Hyppolit z Este zaplatil za dobře vycvičeného sokola 40 tisíc dukátů.

Poptávka po nitranském raroh velký v zahraničí

Vdova po uherském králi Ludvíku II., který zahynul v bitvě u Moháče v roce 1526, prosila dopisem nitranského biskupa, aby jí poslal rarohy velké. Napsala i nitranskému županovi Františkovi Thurzovi: "V minulých letech jste mi ráčili poslat jestřába. Ráda bych měla zase několik jestřábů z okolí Nitry, neboť jestřáb odtamtud je nejpřednější a velmi vysoko vyletuje. Kdybyste měli i jiné vyučené ptáky, i za ty bych byla ráda".

Nitranský biskup P. Bornemizsa psal příteli Nádasdyho: "... poslal jsem dva pěkné rarohy velké a jednoho jestřába Ferdinandovi a král se mi za ně pěkně poděkoval".

V roce 1560 biskup P. Bornemizsa psal králi Ferdinandovi I: "Čtyři sokoli posílám Vašemu veličenstvu, dva větší, dva menší, čtyři rarohy a tři jestřáby".

Darovaní dravci byli většinou mladí a nevycvičení, protože starší pták by si jen těžko zvykl na nového pána.

Obr. 1. Dobré jméno slovenských sokolů se rozšířilo i do Itálie. Skupina italských sokolníků.

Obdiv slovenských sokolů v zahraničí

Dobré jméno slovenských sokolů se rozšířilo i do Itálie (obr. 1). Kardinál Hyppolit, který působil na východním Slovensku, poslal do rodné Itálie Františkovi Gonzagovi najednou 10 rarohů velkých, kteří "... i po poli zajíce a vodní ptactvo znamenitě loví".

Obr. 2. Sokolníci v Rakousku.

Obdiv italské šlechty s rarohem ze Slovenska stoupl, když údajně jeden z nich najednou ulovil dvě divoké husy. Rarohové pocházející z našeho území byli známí a ceněni v Čechách, Flandrech, Polsku, Rakousku a Itálii, ale také v Turecku (obr. 2 a 3).

Obr. 3. Lov s rarohem velkým. Slovenští sokoli byli ceněni v Čechách, Polsku, Rakousku, Itálii, ale i v Turecku.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.