"Žlutý císař", který nastoupil na trůn v roce 2698 před n. l., měl na svých praporech zobrazeno sokolí pero.

• Nintoka: (355 n. L.) Japonský král.
• Nimrod: který žil za sumerské éry (obr. 1). Nimrod je nepřímým potomkem biblického Noema, který se svou rodinou přežil potopu světa.

Obr. 1. Na čele lovecké družiny, kterou tvořilo osm tisíc mužů, osm set vycvičených orlů a sokolů, se hnal Nimrod jako vichr do nedozírných stepí a lesů svého království.

• Attila: hunské vládce (5. století). Attila měl na svém štítě a praporech vyobrazeného sokola (obr. 2).

Obr. 2. Attila měl na svém státě a praporech vyobrazeného sokola. Turóczyho kronika, Augsburg 1488.

• Rotchar: král Langobardů (7. století), který v roce 643 vydal langobardský soubor zákonů. Poprvé se v něm zmiňují takzvané "Královské lesy", v nichž byla hnízda jestřábů nebo jiných dravých ptáků pod královskou ochranou. Vykrádání hnízd se velmi tvrdě trestalo. Král Rotchar byl pravděpodobně prvním novodobým sokolníkem v Evropě podobně jako japonský král Nintoka na Dálném východě.
• Svatý Bavon: patron vlámských sokolníků (7. století). Zasloužil se o rozšíření sokolnictví v Evropě (obr. 3).

Obr. 3. Zobrazení svatého Bavona.

• Karel Veliký: (768 - 814) franský panovník, který v roce 800 vydal "Kapitulárie".

• Čingischán: (1162 - 1227) otřásl celým euroasijských kontinentem, který je kolébkou sokolnictví (obr. 4).

Obr. 4. Čingischán

• Kublajchán: (1260 - 1294) Čingischánův vnuk, pátý velký chán. Vydržoval si nejvíce sokolníků v historii. Spolu s bratrem Batuchánem pokračovali v dobyvatelských válkách.
• Fridrich II., Hohenštaufský: "Sokolí císař", (obr. 5) německý král a císař (1194 - 1250), který se synem (levobočkem) Manfredem, králem (1258) Neapolska a Sicílie, zpracoval nejznámější dílo o sokolnictví De nátura avium et de arte venandi cum avibus.

Obr. 5. Fridrich II. se sokolem.

Uherští králové Belo IV. (1235 - 1270) a Ondřej III. (1290 - 1301). Za jejich vlády vzniklo hierarchicky organizované Královské sokolnictví - Falconarii regia, kde sám král byl nejvyšším sokolníkem. Belo IV. dal razit minci, na které sedí na koni se sokolem na ruce. Na jiné je vyobrazen dravec na ulovenem zajíci.

Uherský král Ludvík I., Velký (1370 - 1382): ustanovil za vrchního sokolníka Ladislava Ungarusa, autora knihy o sokolnictví Magister aucupatorium herodiorum (Učitel lovu volavek) (obr. 6). Během své vlády dal postavit nynější Zvolenský zámek jako lovecké sídlo.

Obr. 6. Kniha o sokolnictví "Magister aucupatorium Herodioum".

• Svatý Trifon (15. století). Byl to "kolega" svatého Bavona.
• Uherský král Matyáš Korvín: (1458 - 1490) pořádal asi nejskvělejší hony na našem území, na kterých se osobně účastnil se svými sokoly.
• Německý císař Maxmilián I. (1493 - 1519): jeho žena Marie Burgundská zahynula na sokolnickém lovu při pádu z koně.
• Francouzský král Ludvík XIII. (1610 - 1643) a Charles d'Arcusia autor díla La Fauconniere.
• Ruský car Alexej Michajlovič Romanov (1645 - 1676): car sokolníků, autor myslivecké příručky Regule. (obr. 7)

Obr. 7. Car Alexej Michajlovič Romanov.

• "Modrý kurfiřt" - Clemens August, kurfiřt Kolínského arcibiskupství (začátek 18. století).
• "Divoký Markgraf" - Carl Wilhelm Friedrich von Brandenburg - Ansbach (1713 - 1738): poslední vysoce postavený vášnivý sokolník.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.