Podle dravých ptáků bylo nazváno nejen množství skalních útesů, například po sokolovi, Sokolí kámen, Sokolí skála a jiné; ale také názvy téměř padesáti slovenských obcí lze odvodit od královských sokolníků.

Většinu těchto osad založili v lokalitách vhodných pro život a rozmnožování dravých ptáků.

Jsou to Dravco, Halla při Nitře, Jastraba (Jeztreby), bývalý Svätý Kríž nad Hronom (Oppidum Sancta Crucis), nyní Žiar na Hronom, Jastrabie nad Topľou v okrese Vranov nad Topľou, Jastrabie při Michalovcích v okrese Michalovce, Jastrabie Korčany v okrese Dunajská Středa, Krahule v okrese Žiar nad Hronom, Madar - nyní Modrany v okrese Komárno, Vyšný a Nižný Orlík v okrese Svidník, Orlov v okrese Stará Ľubovňa, Orlová, Orlové v okrese Považská Bystrica, Sakalos (nyní Ipeľský Sokolec) v okrese Levice, Opatovský Sokolec v okrese Dunajská Streda, Sokol v okrese Košice, Sokolce v okrese Komárno, Sokolče, které se zmiňují již v 12. století jako majetek panství Likava v okrese Ružomberok, Sokolova (dnes Salka) v okrese Nové Zámky, Sokolce, Sokolná, Sokolníky, Sokolovce v okrese Piešťany, které se zmiňují již v roce 1293 (v publikaci Názvy měst a obcí Slovenska se uvádí, že obyvatelé Sokoloviec se živili sokolnictvím), Sokoľany v okrese Košice, Šarišské Jastrabie v okrese Stará Ľubovňa, Šarišské Sokolovce v okrese Prešov, Trenčianske Jastrabie v okrese Trenčín, Zemplínske Jastrabie v okrese Trebišov a mnohé dalšího.

Nejvyhledávanějším dravcem byl sokol lovecký, jehož nazývali "klečen" nebo "klačan" (z ruského "krečet"). Po něm byly pojmenovány další slovenské obce: Kľačanov - Klečenov, Zemplínsky Klečenov (dnes Zemplínska Nová Ves) v okrese Trebišov, Kľačany v okrese Trnava, Klačany v okrese Žiar nad Hronom, Černé Kľačany v okrese Nitra, Hronské Kľačany v okrese Levice, Kapušianske Kľačany v okrese Trebišov, Liptovské Kľačany v okrese Liptovský Mikuláš, Slovenské Kľačany v okrese Veľký Krtíš, Turčianske Kľačany v okrese Martin, Kľačany (dnes Kľače) v okrese Žilina, Středočeský Klečenov v okrese Košice.

Naproti tomu obec Saag (nyní Sasinkovo) v okrese Trnava a Malé Hindice v okrese Nitra byly nazvány podle vrhačů sítí, kteří v nich sídlili.

Královští poddaní, resp. dvořané (condicionarii), kteří tvořili obyvatelstvo těchto osad, měli v porovnání s ostatními poddanými o něco větší práva, ale i speciálně určené povinnosti, a to nejen při výkonu své myslivecké profese, ale i při obraně hranic, budování záseků, těžbě dřeva a podobně.

Podle své odbornosti a činnosti se při lovu již uvedené profese dále členily na sokolníky (falconarii), chovatele loveckých dravců - vtáčiarov (draucarii), psiarov (caniferii, veltrarii a liciscaniorii), vodiče loveckých psů (caniferii), honáky (bersarii), chytače pernaté zvěře a bobrů (beverarii nebo castoriarii) a lovce králíků (leporiferii).

Zvláštní postavení měli řemeslníci, a to výrobci zbraní (paratores arcuum), pletaři (textores reti), udržovatelé sítí (úvodní obrázek) na chytání malé i velké (spárkaté) zvěře, stavitelé sídel a vrhači sítí (tzv. ratiferi nebo reciu ligatores).

Mnozí osvědčení lovci dostali jména podle zvěře, při níž v lovu vynikly, např. Bobřík, Jelen, Liška, Medvěd, Sokol, Srnec, Tur, Zajíc a podobně. Zvláště úspěšní dvořané (condicionarii) povýšili mezi královské servienty, ba i do šlechtického stavu (s příslušnými pozemkovými donace).

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.