banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Myslivecký odborník radí

Historie sokolnictví v Indii, období 400 před n. l. - 500 n. l.

Historie sokolnictví v Indii, období 400 před n. l. - 500 n. l.

Chabé, ale prokazatelné náznaky lovu s dravými ptáky byly objeveny na kamenných náhrobcích v Indii z doby, kdy bojovné kmeny Árijců asi v polovině 2. tisíciletí před n. l. vpadli ze Střední Asie do Indie. To potvrzuje hypotézu, že pravěké indické sokolnictví má svůj původ v Asii.

Podle Brehma - slavného autora více svazkové knihy "Život zvířat", umění cvičit sokola na lov bylo známé již před 2400 lety. Z těch dob pocházejí první písemné záznamy z Indie a Číny, kde bylo sokolnictví velmi oblíbené a dodnes si zachovalo vysokou úroveň.

Indové byli mistři v krocení divokých zvířat. Zkrotili bůvoly, slony ale i lvy, tygry a zejména gepardy, kteří byli velmi užiteční při lovu antilop a gazel.

Zajímavé bylo, že napůl zkrocený gepard se na místo lovu dopravoval na voze, přičemž mu oči stejně jako cvičenému sokolovi zakrývala kožená čepice. Sundali mu ji, až když byl na dohled k potenciální kořisti, na kterou ho vzápětí vypustili.

Nejstarší stopy po sokolnictví v Indii lze vysledovat v "Zákonech Manu" (přibližně z 2. století n. l.). V této zajímavé literární památce jsou vyjmenovány tehdy existující profese. V souvislosti s profesí cvičitele slonů se zmiňuje i pečovatel sokolů, jehož lze považovat za trenéra či cvičitele loveckých ptáků - sokolů a jestřábů.

Nejstarším písemným dokladem o lovu s dravými ptáky je spis z 5. století před n. l. od řeckého historika Ktesiasa, který sice působil jako osobní lékař na dvoře perského krále Artaxerxa, ale v díle "Persika" ​​(Perské dějiny) popsal sokolnictví v Indii. Podle Lindnera však věrohodnost Ktesiasových informací není jednoznačná přesto, že lov s dravými ptáky popsal podrobně.

Podle jeho spisu Indové nelovili zajíce a lišky se psy, ale při lovu používali speciálně vycvičené orly. Následoval velmi podrobný popis výcviku loveckých orlů.

  Sokolnictví i Indii

Mláďata vybírali z hnízd a uměle odchovávali. Mladé orly cvičili na lov pomocí živých zajíců a lišek, na které přivazovali kousky masa.

Zajímavé je, že v Indii se orli dodnes používají k lovu malé, ale i větší zvěře a cvičí je v podstatě stejně, akorát maso se neupevňuje na živá zvířata, ale jen na kůži zajíce nebo lišky, kterou orlovi nabízí pěší pomocník nebo jezdec na cválajícím koni na dlouhé šňůře. Tento způsob výcviku se nazývá vlečka.

Navzdory uvedeným historickým pramenům skutečný rozmach sokolnictví nastal v Indii až po vpádu Timura (Tamerlán 1336 - 1405) ze střední Asie.

Zveřejněný text je obsažen v publikacii Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.

09.03.2015
Tomáš Krivjanský
Zpět
banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím