Sokolnictví v Evropě a Asii v letech 1260 - 1584 si představíme ve třech následujících částech, a to následovně:

• Sokolnictví v Evropě v letech 1260 - 1584
• Ruské knížectví a sokolnické dvory
• Sokolnické motivy a sokolnictví v Evropě v 15. - 16. století

V první části si povíme něco o sokolnictví a sokolnických dvorech v některých evropských zemích. Připomeneme si historii sokolnictví za vlády Přemysla Otakara II., Chromého Timura a také francouzského krále Karla VI.

Sokolnictví v Evropě v letech 1260 - 1584

Z českých Želenek pochází pozlacené plechové kování s obrazem sokola nebo orla, který útočí na jelena. Nemusí to být důkaz o užívání dravců na lov, ale v každém případě svědčí o obdivu tehdejších umělců k síle a odvaze dravců.

Ve 13. století byla nedaleko hradu Loket nad Ohří založena osada Sokolí Dvůr (německý Falkenau, Sokolia Niva), pozdější Falknov, dnes Sokolov v Čechách. Sokol je dodnes ve znaku města a socha sokolníků stojí i na městské fontáně.

Sokolnické dvory Čechách

Sokolí dvůr se ve středověku zřizoval v dostatečné vzdálenosti od hradu či šlechtického sídla, kde se v období honů vyskytovalo hodně hlučných a vůči dravcům agresivních psů. Sokolníci sice také chovali psy na vyhledávání pernaté a malé srstnaté zvěře, ale byli cvičeni, aby lovenému dravci neublížili.

Za vlády Přemysla Otakara II., Krále železného a zlatého, který usedl na trůn v roce 1265, byla sídlem královských sokolníků obec Sokolce, dnes Sokoleč u Poděbrad. Ještě v polovině 18. století byl v obci pro sokolníky a jejich dravce vyčleněný dům nazývaný sokoliareň. Další sokolnický dvůr byl zřízen v obci Suchá u Českých Budějovic.

Sokolnické dvory na Islandu

Na Islandu byl odchyt sokolů přesně vymezen předpisy. Od roku 1281 do počátku 19. století zde vyšlo více než 400 sokolnických zákonů (Timermann - 1938).

Ve středověké kronice Šimona z Kezy (pochází z let 1272 - 1285) se uvádí, že Attilov sokol se jmenoval "Turul": "Banerum quoque regis Ethel quod in proprio Scutt gestare consueverat similitudem avis habetat, quae Hungarici Turul dicitur." Podle názoru Schenka v publikaci z roku 1939 šlo o altajského sokola. Sokol nazýván Turul zobrazen na Atillově štítu i osobním standardu.

Tamerlan a sokolnictví

Do sokolnické historie se významně zapsal i Chromý Timur, nazývaný Tamerlan (1336 - 1405), vynikající vojevůdce a dobyvatel sídlící v Samarkandu, který v roce 1402 na hlavu porazil armádu tureckého sultána Bajazida I. (v zajetí spáchal sebevraždu) právě v době, kdy se chystal zaútočit na Byzanc a Evropu. Tamerlan každoročně pořádal velkolepé lovecké slavnosti, na kterých se prý zúčastnilo až deset tisíc lovců a sokolníků a asi pět set dravých ptáků. Zvěř vyháněli z úkrytů vířením bubnů. Sokolnické lovy na Tamerlanově dvoře poutavě popsal Ali Sereffedin.

Bajazid a sokolnictví

I turecký sultán Bajazid (1389 - 1402) si vydržoval na svém dvorku 700 sokolníků s celým příslušenstvím. Francouzský král Karel VI. mu po porážce, kterou při Nikopolis v roce 1396 utrpěla spojená západoevropská armáda, poslal jako výkupné za zajaté maršály de Baucicaulta a de la Trémoila několik norských sokolů loveckých. Vévodovi Burgundskému Turci vrátili zajatého syna - vévody z Nevers za 12 bílých sokolů (obr. 1).

Novgorodské smluvní listiny

"Novgorodské smluvní listiny" jsou svědectvím o sporech mezi knížetem a městským obyvatelstvem v souvislosti s vymezením loveckých revírů, výkonem práva lovu a povinnostmi poddané při něm. Často docházelo k projevům nespokojenosti. V petici, kterou roku 1270 zaslali knížeti Jaroslavu Jaroslavičovi Velkému obyvatelé Novgorodu, se mimo jiné píše:

"Proč ty, kníže, se nesprávně chováš a mnoho jestřábů a sokolů držíš? ... Tvoji lovci nás připravili o naše pole ... Teď už ale nemůžeme dál trpět násilí Tvé. Odejdi od nás po dobrém, sami si povoláme jiné kníže! "

V následujícím pokračování si řekneme něco o sokolnických dvorech v Moskvě a ruském knížectví a o honech se sokoly v Evropě v 15. Století.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.