banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Lovná zvěř

Kamzík horský

Kamzík horský | (Rupicapra rupicapra)

Lovná sezóna:
Kamzík horský | 01.10 - 30.11

Myslivecké pojmenování

  • samec: kamzík; samice: kamzice; mládě: kamzíče

Kamzík je původní zvěří Vysokých Tater. Zde žije především na skalnatých hřebenech nad horní hranicí lesa. V zájmu zachování tatranského kamzíka byla v Nízkých Tatrách uměle vytvořena náhradní populace. Také v Čechách žijí kamzíci v Lužických horách a v Jeseníkách. Kamzík má tělo dlouhé 110 až 130 cm, výšku asi 75 cm a hmotnost od 25 do 50 kg. Samice jsou vždy menší. Zbarvení srsti je v létě rezavohnědé s tmavým podélným pásem na hřbetě. Jarní probarvování probíhá v červnu. Na zimní srst se kamzíci přebarvují v říjnu. Tmavohnědá a hustá srst tvoří dobrou tepelnou izolaci, která umožňuje zvěři ležet i v mrazu na sněhu. Podél hřbetu je srst prodloužená a tvoří až 20 cm tzv. kamzičí štětku, která se při rozčílení naježí. Spodek těla a část okolo ocasu jsou žlutobílé. Silné svalnaté nohy jsou přizpůsobeny lezení a skákání po skalách. Obě pohlaví mají kuželovité a hákovité růžky, které v dospělosti dosahují asi dvojnásobek délky uší. Kamzík má tyto růžky zatočené až do úhlu 180°, u samic je zahnutí o mnoho menší.

Růžky se začínají mladému kamzíkovi vyvíjet už po 2 měsících a do zimy je má asi 5 cm dlouhé. Během zimy se tvorba růžků přeruší. Největší přírůstky jsou v prvních 3 letech, potom se zkracují a po 5. roce jsou už minimální. Podle výrazných růstových vroubků se určuje věk kamzíka. Za růžky má kamzík pižmem páchnoucí žlázy tzv. fíky, které v říji otírá o kosodřeviny. Kamzice žijí s nedospělými mláďaty spolu ve stádech, v létě v menších, v zimě ve větších. Stádo vede vždy zkušená stará kamzice, která na nebezpečí upozorňuje výstražným hvizdem. Dospělí kamzíci žijí v malých skupinkách a starší jsou samotáři. Stáda kamzíků často migrují během dne a hlavně v zimě vyhledávají slunečné závětrné svahy, kde nacházejí dostatek potravy. Do nižších poloh scházejí jen při vícedenních sněhových vichřicích. Ze smyslů mají výborně vyvinutý zrak, velmi dobrý je však i čich a sluch. Potravou kamzíků jsou vysokohorské šťavnaté byliny, trávy, lišejníky, keříky vřesu a brusinek, mladé výhonky jeřabin a kosodřeviny. Z nestravitelných častí potravy se jim v bachoru tvoří tzv. bezoárové kuličky, kterým se kdysi připisovala léčivá moc.

Říje kamzíků probíhá v listopadu. Staří kamzíci přicházejí do blízkosti stád kamzic a snaží se je ovládat. Často mezi nimi dochází k bitvám, které spočívají ve vzájemném divokém nahánění. Nikdy však na sebe nenarážejí čelně, ale vždy jen do boku protivníka a při boji trhají a sekají růžkami zdola nahoru. V říji se ozývají zvláštním mrmlavým hlasem. Kamzice po 27 týdnech gravidity klade koncem května až června jedno a zřídka dvě mláďata. Ta už po několika hodinách chodí za matkou, která je učí pohybovat se ve skalnatých terénech. Vzájemně se dorozumívají krátkým mečením. Mláďata jsou tmavě zbarvená a sají až do zimní říje. Dospívají jako dvou a půlroční. Negativně na jejich život působí stresové situace, jako je křik návštěvníků hor, hluk helikoptér, lyžařských zařízení a vyrušovaní na zimních stanovištích, kde se stávají obětmi lavin. Jejich stav ovlivňují i predátoři jako vlk a rys. Pro mláďata může být nebezpečný i orel skalní a liška.

Koza bezoárová (Capra aegagrus) žila v malém počtu jen na Pálavských kopcích na jižní Moravě, odtud byla přemístěna do obory u České Lípy. Je větší než kamzík a rohy má hrbolaté, dlouhé šavlovité, z boku zploštělé a obloukovitě zahnuté. Kozel má rohy větší než koza. Zbarvení srsti je červenohnědé. Tmavá jsou jen prsa, obojek, dlouhá bradka a podlouhlý hřbetní pás. Žije ve stádech podle pohlaví, staří kozlové jsou ale samotáři. Říje probíhá v říjnu a asi po 22 týdnech koza rodí jedno až dvě mláďata.

 

Foto: fotobanka.samphotostock.cz

 

Kamzík horský
banner right