• Mysliveckou mluvu sluky si můžete přečíst zde.

Sluka lesní je tažný pták, který zimuje na jihu Evropy. Má zavalité tělo velikosti koroptve, zbarvené do rezavohněda. Barva připomíná spadané listí. Jejich let je lehký a kolísavý. Velké oči jsou posunuty vysoko na temeno. Zobáček dlouhý 6,5 až 8 cm je přizpůsoben na vytahování potravy zpod listí a ze země. První sluky se u nás zjevují v březnu při svých migračních letech. Malá část z nich zůstává hnízdit v našich smíšených i výše položených listnatých lesích. Současně v tomto období probíhá i tokání sluk. Večer, po východu prvních hvězd na obloze, poletují kohoutci nad lesními mýtinami a okrajích lesů ve výšce korun stromů a vytrvale pískají a kvorkají „kvorrr“. Slepičky se ozývají ze země pískáním. Nejednou kohoutci ve vzduchu bojují mezi sebou, píchají se zobáky a honí se. Většinou se však takové souboje odehrávají na zemi, kde u slepiček probíhá druhá fáze tokání. Zásnubní přelety trvají 10 až 20 minut, jen zřídka déle. Slepička si pak ve spadaném listí vyhloubí důlek, kam snese cca 4 vejce. Sedí na nich asi 22 dní. První dny je krmí matka, která je v nebezpečí uchopí mezi nohy a odletá s nimi do bezpečí. Stará se o ně asi 6 týdnů, ale i pak se zdržuje v jejich blízkosti až do podzimu. Jinak sluka žije samotářsky. Přes den je ukryta v lese, aktivní je až navečer. Nejraději se zdržuje ve vlhčích lokalitách, kde nachází dostatek potravy. Živí se převážně žížalami, hmyzem a larvami. Na podzim požírá i bobule a jinou rostlinnou potravu. Nejpozději v listopadu odlétá do svých zimovišť.

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz