Dle staré pranostiky O svatém Jiljí jdou jeleni k říji. Svátek svatého Jiljí připadá na 1.září.

Zde by ovšem znalci jelení říje mohli oponovat, že začátek jeleních námluv přichází o 10 dnů později. Z historie ovšem víme, že záhadu nám vysvětluje rok 1583, kdy došlo k opravě chyby, nastřádaných deseti dnů, v gregoriánském kalendáři.

Další zajímavostí je název měsíce října, který by měl vycházet z období jelení říje. Ta ovšem probíhá převážně v měsíci září. Vše má své logické opodstatnění. Říjen byl totiž původně měsícem devátým. V 15. století došlo k prohození dvojce starých názvů měsíců: červan a července a zároveň září a října.

Samotná jelení říje se ovšem kalendářem neřídí, vše je mimo jiné závislé na aktuálním počasí a nadmořské výšce dané lokality. Od poloviny září do druhé poloviny měsíce října tak v přírodě probíhá  „úchvatné divadelní představení“ v podobě jelení říje.

Místo milostného aktu se nazývá říjiště. Tomuto místu bývají laně věrné a často se tak můžeme následující roky na říjišti setkávat se známými kusy jelení zvěře, které říjiště navštěvovaly v minulých letech. Králem říjiště bývá Hlavní jelen, nazývaný též Vladař či Výbojník. Ten své říjné laně shání dohromady a chrání je před ostatními jeleny. Počet laní je závislý na celkovém stavu jelení zvěře v dané lokalitě, většinou se dá pozorovat 2-8 laně kolem říjného jelena. Říje se samozřejmě snaží zúčastnit i mladí slabší jeleni, kterým se mysliveckou mluvou říká Boční jeleni, Krejčíci nebo Ministranti. Ti se bojí kontaktu s bojovným hlavním jelenem, do říjiště se moc nepouštějí a postávají opodál. To ovšem neplatí o návštěvě silného jedince, který se neváhá utkat se svým sokem, získat tak dominantní postavení na daném říjišti a možnost spářit se s tlupou laní. Takové souboje mohou končit i zaklesnutím jeleního paroží do sebe. Jeleni se pak nedokáží rozdělit a uhynou vyčerpáním.

Během říje se hlavní jelen plně věnuje svým laním. Neustále je obíhá, shání dohromady, hlídá před svými soky, ozývá se hlasitým troubením, kaliští se v bahně a hlavně své laně průběžně pokládá. Při těchto povinnostech nemá čas na pastvení a úplně vypouští příjem potravy. Celkově jelen ztrácí 30-40 kg své živé hmotnosti. Jeleni tak bývají po říji dosti vyčerpaní a potřebují delší čas ne celkovou regeneraci. Podle hlasových projevů jelena – troubení se říje nazývá hlučná, hlásná nebo naopak tichá.

Jelení zvěř se i během říje orientuje pomocí tělních pachů. Jeleni si svá teritoria značí pomocí výměšků slzníku nebo produkty meziprstních pachových žláz a produkty pachových žláz pod patním kloubem zadních běhů. Vnímavý člověk nemůže v lese přehlédnou silný zápach říjného jelena, jemuž je celé tělo cítit silným prkem. Říjná laň dává stav své říjnosti jelenovy najevo specifickým pachem kolem svého pohlavního orgánu – svírky.

Jeleni svá říjiště značí a hlídají jen v období říje, tím se liší od srnce obecného, který si své teritorium značí a hlídá od jara do podzimu.

Po zdařilém říjném aktu bývají laně těžké 33 – 34 týdnů. Následně pak koncem května kladnou převážně jednoho koloucha.      

 Ilustrační foto: Děda z lesa

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Vach M. a kolektiv – Myslivost 1. díl Základy myslivosti