Liška obecná  (Vulpes vulpes) vždy obývala celé území Evropy, střední a severní Asie a severní Ameriky.

V České republice se jedná o nejrozšířenější šelmu psovitou.

V prvopočátcích lovu nebylo na lišku pohlíženo jako na zvěř „myslivosti škodící“. Podle sněmovního usnesení z r. 1543 bylo v Čechách zapovězeno hubit lišku před 29. zářím.

Jen tak se mohlo dosáhnout kvalitní kožešiny. Liška tedy byla zvěří „kožešinovou“ a lovila se pouze v zimním období. Lov této psovité šelmy nebyl nikdy lehký, zejména díky její vysoké opatrnosti. V historických pramenech se doposud nenalezl zaručený, převažující způsob, jak lišku úspěšně lovit.

Mezi nejstarší způsoby lovu lišek bylo chytání do pastí. Nejvhodnějším způsobem bylo použití padací jámy s patřičnou návnadou. Nášlapná chytací železa se začínají používat od 17. století, zřejmě dovezená ze západní Evropy. Díky vysoké spolehlivosti a univerzálnosti patřila nášlapná chytací železa k oblíbeným způsobům lovu u loveckého personálu.

Ve sbírce Jihočeského muzea v Českých Budějovicích se objevuje udice na lišky zvaná kapkan (zařízení se čtyřmi hroty, na kterých je umístěna návnada, zatažením se hroty roztáhnou zvířeti v mordě). Toto lovecké zařízení se v českých zemích nikdy významně nepoužívalo.

Mysliveckou mluvu lišky obecné naleznete ZDE.

Foto: Pavel Prašivka