První zmínka o červnu jako měsíci myslivosti byla zveřejněna v roce 1959.

Myslivost není jen sport, ale především vědní obor. Ten nestaví myslivce do pozice lovců zvěře, ale široká veřejnost začíná vnímat Myslivost jako splynutí člověka s přírodou.

Myslivci se o zvěř starají, hospodaří s ní, v době potravní nouze zvěř přikrmují, eliminují škody způsobené zvěří na kulturních plodinách a právě v červnu by měli zvěř nejvíce ochraňovat. V přírodě se totiž v červnu rodí mláďata, která potřebují k prvním dnům života dostatek klidu, ochrany před zemědělskou technikou, dopravními prostředky, pobíhajícími psi bez dozoru svých pánů a před neukázněnými návštěvníky honitby.

První písemná zmínka o myslivecké terminologii pochází z 12. století, kde se v úředních písemnostech objevuje název lovčí.

V letech 1370 a 1464 jsou již známy výrazy Myslivost a Myslivec.

Rozvojem mysliveckých zvyků a tradic, jejich přejímání z okolních šlechtických dvorů, se rozvíjela i Myslivecká mluva.

Česká myslivecká mluva není nic tak neobvyklého. Tak jako u ostatních lidských zaměstnání, našli si i myslivci z povolání cestu ke své vlastní terminologii. Pomáhalo jim to ke snadné a rychlé komunikace při práci.

V počátku 19. století byla u nás úředním jazykem němčina, čeština byla pouze lidovou mluvou. Díky obrozeneckému hnutí došlo k vyzdvižení českého jazyka.

Spisovatel František Špatný se v té době nejvíce zasloužil o vzkříšení terminologii v oboru myslivost. Špatného nejznámější dílo vyšlo v roce 1868 pod názvem „Myslivecká Mluva“. Při psaní knihy čerpal především od starých myslivců, hajných a lesníků.

Získané informace pak rozšiřoval o výpisky z Jungmannova slovníku. Díky profesoru A. Dykovi se Myslivecká mluva očistila od výrazů převzatých z cizích jazyků, převážně němčiny.   

Myslivecká mluva se dokáže rychle přizpůsobit modernímu světu, stále se vyvíjí a dokáže se rychle adaptovat měnícím se poměrům v myslivosti. Vznikají tak nové, často i vhodnější termíny, vystihující novodobé potřeby odborné myslivecké terminologie.

Myslivecká mluva a dodržování mysliveckých tradic je vizitkou každého myslivce. Je to měřítkem jeho kulturní myslivecké vyspělosti.

Ilustrační foto: Roman Mančík